Nepochopený projev Angely Merkelové. Čeští politici neumí číst ani chápat text

[dropcap]S[/dropcap]tačila jediná zpráva, aby čeští politici naplno předvedli, jak velké potíže mají s chápáním textu. Výbušným tématem uplynulého týdne se stal projev Angely Merkelové u příležitosti Dne připomínky obětí útěku a vyhnání. Do titulků se z něj dostala jedna věta − a povyk jako obvykle zastínil podstatnější věci, třeba sestavování vlády. Nejvlivnější žena Evropy chce prý měnit historii, protože o poválečném odsunu Němců řekla, že nemá ani morální, ani politické ospravedlnění. Zbytek projevu, který větě dodává důležitý kontext, zajímal jen málokoho.

Odborníci dlouhodobě upozorňují, že školy zahlcují děti spoustou nepotřebných dat, ale pracovat s informacemi je nenaučí. Když takoví studenti vyrostou, mají pak problém pochopit i jízdní řád. Nebo třeba projev německé kancléřky.

A to vůbec nemluvě o tom, že se nikdo z těch vysokoškolsky vzdělaných politiků evidentně ani nepokusil pracovat s primárním pramenem, tedy německým originálem projevu. Zamrzí, že vystoupení nepochopili ani ti, kteří to mají takříkajíc v popisu práce. Například předseda ODS Petr Fiala, vzděláním politolog, napsal: „Vytahování věci z minulosti a jejich jednostranná interpretace rozhodně nepomáhají rozvoji vzájemných vztahů.“ Obecně má pravdu, jenže právě to Merkelová neudělala.

Jedinému ministerstvu zahraničí na projevu Merkelové nepřišlo nic zvláštního. Dějinné skutečnosti nepřepisuje a není ani v rozporu s Česko-německou deklarací z roku 1997.

Projev nespadl z nebe, Den obětí útěku a vyhnání se v Německu připomíná čtvrtým rokem. Text se v tuzemsku div nevykládá tak, že se vymezila proti vyhnání Němců z Československa, přitom mluvila o poválečných odsunech obecně. Podstata byla jinde. Merkelová se věnovala uprchlictví jako největšímu současnému globálnímu problému. Mluvila jako čtvrtá v pořadí − po ministrovi vnitra, biskupovi a uprchlíkovi ze Srí Lanky.

Shodli se, že je nutné vnímat konkrétní lidské osudy. „Dnešní vzpomínka je vědomě věnována obětem útěku a vyhnání,“ podotkla Merkelová. „Protože naprostou většinu prchajících tvoří oběti. Němečtí vyhnanci a jejich rodiny dobře vědí, co tento pojem obnáší. Byli oběťmi, jež utrpěly hořké bezpráví. Nepodceňujeme ale příčinu a následky. Vyhnání a útěk Němců byly přímým důsledkem druhé světové války zahájené Německem a nevýslovných zločinů během nacistické diktatury. To ale nic nemění na tom, že vyhnání nemělo politické ani morální ospravedlnění.“

Poslední věta se u nás proměnila v titulky. Merkelová však pokračovala. Příběhy německých vyhnanců jsou podle ní součástí německé historie a kolektivní paměti, jsou důležité pro vyrovnání s vlastními činy a poučením pro mladou generaci. „Není pochyb, a to chci jasně zdůraznit, že dnešní útěky ze Sýrie nebo Afghánistánu nemohou být srovnávány s někdejším vyhnáním z východního Pruska či Slezska. To jistě ne. Ale zkušenost s útěkem, ztrátou domova, nebezpečím a strachem podobná je.“

Kancléřka došla k tomu, že ať je počáteční příčina nuceného útěku jakákoliv, traumata utečenců jsou stále stejná. „Miliony lidí, zejména ženy, děti a staří, tehdy vyrazily na cestu do neznáma. Až dva mi­liony jich zemřely v důsledku vysídlení. Hladovění, vyčerpání, drancování a znásilnění často zanechaly celoživotní traumata. Nově příchozí ztratili téměř všechno: rodinu a přátele, práci a prestiž, domov i vlast.“ Popsala, že vyhnanci nebyli rozhodně v Německu automaticky vítáni a v poválečné době se země musela vyrovnat s prudkým nárůstem počtu obyvatel. Zvládla to. „Útěk se všemi svými aspekty a následky patří k německému a evropskému dědictví. Migrace a integrace jsou naléhavé problémy naší doby. Potřebujeme konstruktivní, humánní a evropské odpovědi. Je to jednodušší říct než udělat,“ uzavřela svou paralelu.

Ano, je jednodušší o věcech mluvit než je dělat. A je snadné ukazovat prstem na ty, kteří hledají odpovědi na nejsložitější otázky doby. Od českých politiků se jich nedočkáme, opět předvedli jen povrchní prskání. Angela Merkelová není bez chyby, ale politicky je podstatně dál než ti, kteří na ni teď štěkají.

[otw_shortcode_info_box border_type=“bordered“ border_color_class=“otw-black-border“ border_style=“bordered“ rounded_corners=“rounded-3″]Vyšlo jako komentář v pravidelné pondělní rubrice McMedia v Hospodářských novinách.[/otw_shortcode_info_box]