Ponaučení pro úřady z případu Čapí hnízdo. Mluvte s lidmi pořádně, nebo vůbec

Poslední vývoj kolem trestního stíhání premiéra Andreje Babiše kvůli Čapímu hnízdu znovu ukázal, jak důležité je, aby odborníci dokázali srozumitelně mluvit s běžnými lidmi.

Právníci, lékaři nebo třeba technici se často brání tomu, aby se jejich vyjádření „překládala“ do lidského jazyka. Cítí se dobře ve světě formálních postupů a odborné terminologie. Jakmile je někdo nutí mluvit normálně, ošívají se. Nesnášejí, když se jejich vyjádření krátí. A brblají, když někdo nepochopí věci, které jsou podle nich jasné snad každému.

Ve většině případů bychom mohli říct, že je to běžná pěna dní. Typická součást složitého vzájemného vztahu odborníků a médií, v němž má každá strana jiné potřeby. Jenže při mimořádně sledovaných kauzách pak vyjde najevo, jak moc se ignorování nebo pohrdání normálním vyjadřováním dokáže vymstít. Nesrozumitelné výroky vedou jen k zesílení nedůvěry, k ničemu jinému. Když budete na lidi mluvit v zaklínadlech, pošlou vás do háje. A ještě horší to bude, když mezi sebe a veřejnost nastrčíte tiskového mluvčího, který celou situaci ještě více zamotá.

Přesně tohle se v případě Čapí hnízdo stalo. Státní zastupitelství nejdřív vyvolalo velké očekávání tím, že žalobci vyprší lhůta pro rozhodnutí. A pak se při mediální bouři alibisticky schovalo za organizační postupy a právní nuance.

Tajfun pochybností musel po pár dnech krotit nejvyšší státní zástupce, který pražským žalobcům na dálku zkritizoval zvolený způsob komunikace.

Jaký by byl správný postup? Žijeme v době, ve které se všechno děje v přímém přenosu. Ale přesto je někdy lepší mlčet. Nejvyšší státní zástupce má pravdu, že by veřejnost měla znát až definitivní rozhodnutí a jeho vysvětlení. Pokud vypustíte do světa teprve návrh rozhodnutí, jakýsi koncept pro nadřízené, který má ještě projít revizí, vystavíte sebe i nadřízené mimořádnému tlaku. Odstartujete spekulace, jejichž následky nikdy nedokážete napravit. Škoda je napáchána, otřásli jste svou pozicí i důvěryhodností.

Žalobci se vlastní vinou ztratili ve skoro nezvládnutelném bludišti. Každé rozhodnutí teď bude dvojnásob špatně: ať už zůstane stejné, nebo se změní. Pokaždé se tím otevře prostor pro nové spekulace, jaká byla cena za takový verdikt.

Komunikačně jde o problém týrané ženy: na otázku „Přestal jste bít svoji ženu?“ nemůžete odpovědět ani ano, ani ne, protože obě varianty vedou k tomu, že jste násilník. Potvrdí nadřízení rozhodnutí žalobce Jaroslava Šarocha a zastaví stíhání premiéra? Interpretace bude jasná, lekli se politického tlaku, a navíc je už pochválil prezident, tak si to nechtějí rozházet. Ale co když budou mít názor opačný a pošlou případ k soudu, i když víme, že dozorující státní zástupce byl proti? Tak to je nejspíš účelová změna, aby uklidnili veřejnost a média. A příznivci Andreje Babiše navíc dostanou munici pro svá tvrzení, že jde o stíhání na objednávku.

Pokud nemlčíte a rozhodnete se jít aktivně naproti mediálnímu zájmu, pak musíte být důkladně připraveni na všech úrovních. Mluvit jednoduše, maximálně transparentně a sebrat vítr z plachet pochybovačům. Tiskové oznámení pražských žalobců z 2. září je všechno, jen ne tohle. Právně je naprosto přesné, jenže mediálně a lidsky je katastrofální. Hned v první větě je šrapnel, že žalobce změnil svůj původní názor. Po ní ovšem následují čtyři velmi dlouhé a velmi šroubované věty, které jinými slovy sdělují stále dokola, že nic dalšího se už veřejnost nedozví. Ale když ze sebe děláte terč, musíte mít naopak vybudovanou obranu. Nemůžete spoléhat, že teď všichni sklopí zbraně a budou čekat na další vyjádření.

Mluvit se má, když máte co říct a můžete to říct v úplnosti, ne jen napůl. Jinak tu druhou polovinu za vás dopoví jiní.

Kdyby žalobci zveřejnili až finální rozhodnutí, že stíhání zastavují, a k němu všechny argumenty, které by ochotně vysvětlovali, dala by se veřejná diskuse uřídit. Polovičatá komunikace je k ničemu, to je střelba do vlastní nohy. Navíc ve formě, z níž úplně čiší šanony, razítka a spousta nedopitých hrnků s kávou. Tahle rána se bude hojit dlouho.

Vyšlo 9. září 2019 jako komentář v Hospodářských novinách.