Dobře propečená kachna z Twitteru

Dva teroristické útoky v Norsku podle posledních údajů ze sobotního rána zabily 91 lidí. Pravděpodobným pachatelem je mladý norský extrémista, který jednal na vlastní pěst. Přesto byl útok připisován islámským radikálním skupinám. Kde se tato kachna vzala? Na Twitteru.

Každá nenadálá událost s sebou nese riziko nepřesných informací. Můžete být sebelepší profesionál, ale v chaosu bezprostředně po útoku nebudete mít nic jiného, než příval protichůdných zpráv a neúplných dat. A pokud se stane tragická událost v zemi, jejíž národní jazyk není právě jednoduchý, může se mnoho věcí ztratit v překladu. Nemluvě o tom, že budete vděční za každého, kdo o Norsku něco ví. Experta na norský právní systém, tamní strukturu veřejné správy či politickou scénu najdete jen s velkými obtížemi.

Proto se ve zpravodajství o událostech v Norsku objevovaly různé varianty názvů míst, kde se útoky odehrály. Jednou to bylo ministerstvo energetiky, pak ministerstvo ropného průmyslu, jednou v sedmáctipatrové budově sídlila celá vláda, pak jen premiér, pak zprávy premiéra přestěhovaly jinam. Teď už víme, že v sedmnáctipatrové budově na adrese Akersgata 42, jejíž snímky s vysklenými okny obletěly svět, jsou kanceláře předsedy vlády. Z jedné strany budovy je vidět na vládní náměstí, kde sídlí i další ministerstva, z druhé strany budovy je přes ulici Grubbegata vidět na náměstí Einara Gerhardsense (bývalý norský premiér). A právě na tomto náměstí stojí budova ministerstva ropného průmyslu a energetiky.

Bomba explodovala na ulici Grubbegata, na následujícím videu kameraman běží touto ulicí směrem k ministerstvu a sídlu premiéra.

Ze záběrů je vidět hrozivá síla výbuchu, který možná způsobila bomba ukrytá v autě, jehož vrak na videu zahlédnete také.

Další zmatky přinesla střelba na ostrově Utøya. V Norsku jsou totiž dvě oblasti tohoto jména. Jedna se nachází asi 40 km od hlavního města, zatímco druhá je fjord, na který to mají obyvatelé Osla přes 1000 km. Přestože agenturní zprávy informovaly, že ke střelbě došlo na ostrůvku Utøya nedaleko Osla, Novinky.cz v jednu chvíli nabízely mapu, kde byl právě ten fjord…

A jsme u třetího zádrhele. Nejprve se mluvilo o střelbě na mítinku, pak na konferenci, nakonec se ukázalo, že je to letní tábor, byť ho pořádá odnož politické strany. Tady se pravděpodobně snažili novináři vyrovnat s různými variantami překladu, zvlášť ve chvíli, kdy neměli žádné záběry, podle kterých by to mohli posoudit. Navíc museli zápasit s tím, jak vůbec přeložit onu politickou stranu.

Ten tábor totiž pořádala Arbeidernes Ungdomsfylking (AUF), což není zrovna organizace, o které byste slyšeli každý den a měli po ruce její český překlad. Jsou to mladí příznivci mateřské Arbeiderpartiet, ale jak to přeložit? Média se s tím poprala různě – někde jsme mohli číst o mladých sociálních demokratech, jinde o Straně práce, nakonec nejpřesnější je asi Norská dělnická strana a Dělnická mládež, přičemž se hlásí k sociálně demokratickým myšlenkám. Na ostrově se konal její každoroční letní tábor pro teenagery.

Bylo tedy poněkud překvapivé, když The New York Times v pátek odpoledne evropského času přišly s informací, že se k útokům přihlásila islamistická organizace Pomocníci světového džihádu:

A terror group, Ansar al-Jihad al-Alami, or the Helpers of the Global Jihad, issued a statement claiming responsibility for the attack, according to Will McCants, a terrorism analyst at C.N.A., a research institute that studies terrorism. The message said the attack was a response to Norwegian forces‘ presence in Afghanistan and to unspecified insults to the Prophet Muhammad. „We have warned since the Stockholm raid of more operations,“ the group said, according to Mr. McCants‘ translation, apparently referring to a bombing in Sweden in December 2010. „What you see is only the beginning, and there is more to come.“ The claim could not be confirmed. It is not uncommon for terrorist groups to advance claims of responsibility for high-profile attacks, only to have the claims prove to be spurious.

Od amerických novin tuto zprávu převzaly další agentury a přes ně se ujala také v českých sdělovacích prostředcích. Islamistická organizace se prý mstí za přítomnost norských vojáků v Afghánistánu a za blíže nespecifikované urážky proroka Mohameda. Útok mířený na vládu by se asi takto s jistou rezervou vysvětlit dal, ale proč by pak jeli atentátníci ještě 40 km na další ostrov, aby tam postříleli levicovou mládež?

The New York Times se ve zprávě odvolávají na teroristického analytika Willa McCantse ze společnosti CNA, která zpracovává různé studie a analýzy. McCants začal krátce po prvních zprávách o útocích v Oslu monitorovat arabsky psaná diskusní fóra a z nich vytahoval různé kusy vět, které pak umisťoval na svůj účet na Twitteru. Primárním zdrojem závažné informace se stala arabsky psaná debata uživatelů, aniž by bylo jasné, co jsou ti lidé vlastně zač, jestli jsou jejich výlevy vůbec relevantní a jestli si náhodou jenom netahají triko.

Na základě údajného prohlášení islamistických organizátorů se rozjely divoké spekulace. Urážkami proroka Mohameda prý mohli mínit karikatury otištěné před několika lety v Dánsku. Hodně vratkou vazbu jakž-takž drželo pohromadě tvrzení, že je tehdy přetiskly i některé norské noviny. Pak se debatovalo ještě o účasti norských vojáků v Libyi a slovo dostali snad všichni, kteří někdy prošli kolem islámské problematiky. Diskuse na zpravodajských serverech a na Facebooku se jen hemžily výpady proti muslimům.

Jenže Will McCants svou původní informaci mezitím odvolal a upřesnil. Učinil tak po dvou hodinách opět prostřednictvím krátké zprávy na Twitteru. Na serveru iDNES je přesto informace o údajné teroristické skupině ještě v době psaní tohoto textu, tedy v sobotu v poledne. Americké Timesy přitom v opraveném článku upozorňují, že americké zdroje o Pomocnících světového džihádu nikdy neslyšely a je dost pravděpodobné, že taková teroristická skupina vůbec neexistuje.

Stále tedy platí, že občanská žurnalistika na sociálních sítích může ukazovat budoucnost informací, ale také dezinformací. Stačil jeden status na Twitteru a nenávist se zaměřila špatným směrem…

11 komentářů u „Dobře propečená kachna z Twitteru“

  1. Otazka je, jak by vypadala obcanska zurnalistika bez zurnalistiky profesionalni – kdyby se dal sireni informaci volny pruchod a neexistovaly by novinari, kteri okamzite vsechny vicemene osobni nazory jednotlivcu, i odborniku, tlumoci temer jako fakt.

  2. To je naivní představa. Nebudou-li novináři, budou mít „volný průchod“ bláboly ze sociálních sítí. Navíc pouze na základě sociálních sítí nelze utvořit kompletní obrázek, pokud do toho člověk nechce investovat mnoho času.

  3. Otázka ovšem je, o čem chtějí novináři psát. Islám je potom nejjednodušší zkratka. Na druhou stranu kde by byli novináři v období Jasmínové revoluce, kdyby nebylo Facebooku a hlavně Twitteru? (Navíc tam byly často velmi emotivní zprávy a o čem je dnešní žurnalistika? O emocích, o příbězích a už méně o realitě.)

  4. Ted to je mozna naivni a zatim si samozrejme neni mozne udelat obrazek o naproste vetsine veci tim, ze je rychle nastudujeme ze socialnich siti, ale predstava primeho a rychleho pristupu k informacim, kdy majoritni podil obyvatel vyspeleho sveta sdili udalosti ze sveho okoli a komentuje je a kde tedy neni potreba ziveho prostrednika pro sdelovani pribehu a zprav (=masmedia) je zaprve lakava a zadruhe, vzhledem k obrovskemu narustu sdileni lidi prave pres socialni site v poslednich letech, dost realna. V podstate takovy „WoM journalism“, navrat do doby pred novinami, kdy se zpravy sirily septandou. Jen by to ted bylo rychle a s moznosti se okamzite dopatrat primo zdroje.Je to trochu fantaskni a az prilis „budouci“, ale proc ne – tak vypada moje predstava budoucnosti informaci nakousnuta v poslednim odstavci clanku.

  5. Nejde tomu uprit, ze se to muze zvrhnout a vyustit v dezinformaci, ale funguje cileny viralni marketing jako dezinformace, nebo naopak superinformace, ktera nakonec stejne ma cileny efekt? Pokud si lide budou na zpusob sireni na socialnich sitich zvykat stale vic, je mozne, ze stejny viralni efekt, jako dnes s nejakym cool videem na Facebooku, bude fungovat u vlastnich zprav? A nefunguje uz omezene dneska?Timhle zpusobem sireni z procesu informaci vypadne (za predpokladu moznosti okamzite se dopatrat zdroje informace) prostrednik (=novinar), ktery chte nechte svou praci ci pohledem na informaci danou informaci „upravi“, ktery predava „upravenou“ informaci mase a ovlivnuje ji tim, ale zaroven vzniknou stovky, tisice dalsich nazoru, ktere uz nebudou zpravu prikraslovat, ale pouze komentovat, a na cloveku pak bude, co si z toho vseho vybere (a muze si vybrat prave jen tu cistou informaci a mit na ni svuj vlastni nazor, pohled). Je to jen teorie, ale dost mne dneska nahlodala.A k prvnimu komentari: novinari samozrejme neexistovali 🙂

  6. Ta představa je roztomile naivní. Sice je pravda, že taková výměna informací („drby“ a „zprávy z druhé ruky od někoho, kdo znal někoho, kdo byl tam, kde se to stalo, jen dva roky poté“) už kdysi fungovala, dokonce po poměrně dlouhé období. Taky je ale pravda, že v minulosti fungovalo i otroctví, a přesto bych to dneska nezaváděl…

  7. Představuji si, že při výskytu jakékoliv události podobného typu nastoupí „do práce“ tým zkušených a všeobecně vzdělaných lidí, kteří, ve spolupráci s odborníky na danou problematiku, velmi rychle informace prosejí, vytřídí a předloží zprávařům fakta. To poslední slovo „fakta“ zdůrazňuji, protože emocí jsme plni každý sám od sebe a nepotřebujeme, aby nám je cpali ještě novináři.Podle mne o tom je celé seriózní zpravodajství. Současně platí snad (asi jsem naivní) dodržované pravidlo, že vše se ověřuje z nejméně tří nezávislých zdrojů.Vyveďte mne z omylu, pokud tomu tak není.

  8. Jak to jenom říct?! Asi tak: Martin B. má pravdu – takto má vypadat seriózni zpravodajství; to že se moc neprovozuje není vinou „principu novinařiny“, ale její realizace „tady a teď“ – tlak na zvyšování nákladu nad hranici přežití a tlak na pokrytí „co nejširší cílové skupiny“ vede k bulvarizaci. Naproti tomu teorie zastávající „zrušení novinářů“ a „občanskou žurnalistiku“ povede k naprostému bulváru, v němž budou někde na dně perličky opravdových odborníků a znalců, ovšem překryté haldami několikanásobně přežvýkaných povrchních bludů, v nichž si pozornost nezíská ten, kdo bude nejpřesnější / nejpravdivější, ale ten, kdo bude nejvíc řvát.Rada je prostá: Nečtěte a nekupujte softbulvár (tzv. „velké deníky“ typu MFD, iDnes, Novinky, Lidovky, iHNed), natož bulvár. Kupujte média, kde novinář není „námezdní tvůrce instantního obsahu, co přitáhne dav“. Kupujte takové noviny, kde novinář zprostředkovává a kde erudovaný komentátor komentuje. A plaťte za ně vyšší částky, aby takové noviny přežily.

  9. @adent: Kdybych to chtel vest ad absurdum, tak cele to pravidlo nejvice kriciciho stejne plati uz i dneska. Ale chapu to a rozumim tomu pohledu, je to druha strana toho, jak by se mohlo samovolne sireni informaci zvrhnout.Jinak – krome vyjmenovanych novin uz na stanku vidam jen Pravo a DENIK a ty mne nepripadaji na vyssi urovni. Co cte Martin Maly? (predpokladam neco z onlinu)

  10. Já měl takový problém, když se z Reflexu stal Bleflex a hledal jsem nové čtivo. Nakonec jsem našel Literární noviny (viz http://www.misantrop.info/literarni-noviny-do-kazde-rodiny). Online přehled o dění pak beru z ČRo a ČT24, nějaké hlubší popisy pak z bbc.co.uk, NYT atd.Pravděpodobně nejvíc mi vadí míchání zpráv a komentářů do jednoho infotainmentálního útvaru – článek informuje o zprávě, zároveň ji komentuje a zároveň do toho s*re příběh, aby to bylo zábavné a přitáhlo to lidi. A to není dobře.A jako největší problém CZ médií vidím to, že nemají silný rešeršní aparát – prostě spoustu lidí, co nedělají reportáže ani publicistiku, ale kteří sedí a celý den ověřují informace a hledají souvislosti: kdo o tom co řekl, kde to bylo, kdo to vydal, co se o dotyčném ví, kdo kde s dotyčným polemizoval a jak, … Jenže tihle lidé jsou drazí (je potřeba mít analytické myšlení a umět hledat) a novinám softbulvárního střihu nepřinesou „nic navíc“, jen ověření informací a to, že nebudou psát bludy (viz dnes iDnes – „hnůj“ nebo „hnojivo“, obojí rovno!) A, upřímně, to většina čtenářů nechce. Ti chtějí akci a vzrušení, aby se mohli dojmout, nadmout nebo rozčílit!

Komentáře nejsou povoleny.