Dotace na okurkový salát patří mezi příčetnější slogany kampaně

Běžný chytrý telefon už dokáže natočit cokoliv, ale inteligentní volební spot vám nezaručí. To je hlavní dojem, který si můžete odnést ze série předvolebních klipů do Evropského parlamentu. Mnoho kandidujících subjektů nemělo peníze nebo vědomosti na to, aby dodržely alespoň základní pravidla střihu a obsahu. A když je měly, nedokázaly sdělit něco, co by dávalo smysl.

Teplé jarní počasí umožnilo, aby se kandidáti procházeli v přírodě. Poslalo je tam hnutí Hlas, Moravské zemské hnutí, Cesta, lidovci, Aliance národních sil i Strana soukromníků. Viděli jsme Říp i vinice, zahradu v klipu ODS, nebo dokonce jeskyni. Objevila se společně se zlou čarodějkou a hodným kuchařem ve spotu kandidátky Jsi pro?, kde kuchařem je Petr Erin Kováč, který se už proslavil bizarním videem při kandidatuře do Senátu.

Několik klipů je jedinečných − ODS jako jediná titulkovala rozhovor svých představitelů, takže nezapomněla na neslyšící voliče. Petr Cibulka jako jediný použil vulgarismus a měl také nejvíc textu na nejmenší ploše. Svobodní se jako jediní vznesli do vzduchu. A SPD jako jediná vůbec neukázala volebního lídra Ivana Davida, protože celou stopáž obsadil Tomio Okamura a jeho nadávání na Evropskou unii.

Jasná témata letošních voleb jsou tři: kvalita potravin, migrace a Andrej Babiš. O kvalitu výrobků na našich stolech má starost Agrární demokratická strana, hnutí Pro zdraví a sport, Tomio Okamura, hnutí ANO i satirický Tvůj kandidát, který by Německu zabral pár spolkových zemí a prohodil si s nimi potraviny.

Tvůj kandidát není v politickém humoru sám, youtuberka s přezdívkou Sejroška vytvořila uskupení Ano, vytrollíme europarlament. Jednoduché podmínky kandidatury a nízký příspěvek na volební náklady (19 tisíc korun) vedly k tomu, že se o křeslo v Evropském parlamentu ucházejí desítky subjektů, takže ani recesisté nemohou chybět. A popravdě, ve světle toho, co ve svých klipech předvedly různé antimigrační strany, můžeme být vděční za každého, kdo ironicky požaduje dotace na okurkový salát nebo dotované kupony na pivo.

Česká Suverenita zase vyndala ze skříně burky a David Rath před Pražským hradem s trikově přidělanými minarety naléhá, jestli vážně chceme takovou budoucnost. Zvuk i kamera jsou tak mizerné, že kandidát skoro není vidět. Astrolog Antonín Baudyš horuje mezi kvetoucími stromy proti Angele Merkelové. František Matějka ze Strany nezávislosti tvrdí, že reforma Evropské unie není možná, Miroslav Sládek straší bruselskou totalitou za doprovodu něžné melodie, Patrioti mají pocit, že přicházíme o svobodu slova, a BOS chce svobodnou zemi pro potomky.

Přímo nebo nepřímo se několik subjektů navezlo do favorita voleb, hnutí ANO. Svobodní shazovali z letadla účtenky na Čapí hnízdo, že prý se s nimi má "bolševický nok" udusit. ODS nechce, aby nám to v Evropě "pohnojili oligarchové", piráti chtějí dotace pro malé zemědělce, a ne velké "agrokoncerny", KAN slibuje kandidáty bez "komoušů a estébáků".

Samotné Babišovo hnutí v průběhu kampaně sklidilo posměch za červenou kšiltovku, kterou okopírovalo od Donalda Trumpa, a slogan Silné Česko, který okopírovalo pro změnu od ODS. Volební klip je ve stylu facebookové konverzace mezi Andrejem Babišem a kandidátkou Ditou Charanzovou. Kdekdo se k tomu vyjadřoval, ať už ironicky, nebo pozitivně. Čímž se ovšem tato kampaň liší od těch, jež jsou každému lhostejné. Ostentativní vymezování vůči předsedovi vlády mu jen nahrává, obsazuje tím další mediální prostor, aniž by musel hnout prstem. Výsměch za červenou kšiltovku unese, zatímco jiní jsou k smíchu spíš neplánovaně.

Kampaň ANO patří svým zpracováním k těm nejzdařilejším − společně s klipem Pavla Teličky, ODS, pirátů a starostů. Sociální demokracie použila docela hezký motiv sportovního utkání, ale nedotáhla ho a stranický tým za Pavlem Pocem vypadá spíš jako skupina, která šla zrovna kolem. Zbytek se topí v šedi, oživlé transparenty deklamují hesla, ale nepředávají žádnou emoci. Snad jen nejistotu, že kdyby je někdo zvolil, stěží by sami našli cestu do kanceláře v europarlamentu.

Vyšlo 13. května 2019 v Hospodářských novinách