Greta, klimatická bojovnice. Kdo živí PR mladé Švédky?

Kdyby média neměla šestnáctiletou švédskou aktivistku Gretu Thunbergovou, musela by si ji snad vymyslet. V posledních měsících a týdnech je její jméno spolehlivým magnetem na čtenářský zájem.

Poznáte to i podle toho, kolik pozornosti jí věnují různé konspirační weby a alternativní internetové stránky, které přicházejí se zaručenými zprávami o tom, kdo má z Thunbergové prospěch a jaká je pravda „za oponou“.

Navenek její stávky za zlepšení klimatu vypadají jako dobře zaplacená kampaň, skutečnost je ale jednodušší: jste to vy, kdo ji pomáhá živit.

Máloco tak splňuje definici fungování moderních médií jako čtyři slova: „kontroverzní mladá švédská aktivistka“. K získání mediální pozornosti dnes potřebujete kontroverzi a polarizované téma, což dobře vědí všichni politici investující čas a peníze do facebookových statusů. Byly doby, kdy bylo nutné něco říct a mít k tomu argumenty. Dnes stačí prostě něco plácnout, a je jedno, jestli je to pravda. Důležité je, aby to cílové publikum zvedlo ze židle.

Kdyby Greta Thunbergová stávkovala za nákup nových pomůcek do své školy, byla by to úsměvná lokální zpráva. Ale ona se rozhodla věnovat ochraně klimatu (polarizované téma) a nechodit kvůli tomu jednou týdně do školy (kontroverze). Kontroverzi navíc zesiluje, že teenagerka bez odpovědnosti mistruje politiky, jejichž každodenní rozhodování není tak jednoduché jako jít si sednout s cedulí před parlament.

V globalizovaném informačním světě je navíc její švédský původ ideální, aby zaujal novináře a obecenstvo ve správných zemích. Pokud by to byla školačka smutně stojící u hromady hořících pneumatik někde v rovníkové Africe, zůstala by z celého příběhu jen silná, ale anonymní fotka, na niž by všichni brzy zapomněli.

V našem regionu jsou země třetího světa vinou mediálních zkratek vnímány jako nebezpečná místa, kde se buď vraždí, hladoví, nebo válčí. Pokud se o nich píše, musí tam být buď jasná česká stopa (vojáci na misích), nebo obrovský teroristický útok. Zato Švédsko je blízko, je v Evropské unii, školáci tam mají obdobné povinnosti − a mají snadno zapamatovatelná a vyslovitelná jména, jako například Greta.

Drzá švédská školačka s copem nebo culíky jako by vypadla z příběhů Astrid Lindgrenové. Jen falunskou uzenku by si asi na rozdíl od dětí z Bullerbynu nedala, protože není jisté, jak velkou uhlíkovou stopu její výroba zanechává.

Mladá aktivistka to má mediál­ně jednodušší než vědec, který problematiku klimatických změn a jejich dopadů zkoumá celý život. Publikum se s ní lépe identifikuje, protože její jazyk je srozumitelnější. A také se na ni lépe nadává, protože serióznímu vědci nemůžete říkat, že by se měl vrátit do lavice a starat se o dobré známky.

Každá pozitivní i negativní zmínka udržuje povědomí o jejích činech − náhle je luxusem nemít na aktivity Grety Thunbergové žádný názor. Jedni tvrdí, že varuje před katastrofickou budoucností pro dnešní děti. Druzí tvrdí, že varují před budoucností ztvárněnou environmentálními skupinami kolem šestnáctileté holky.

Greta je rovněž jednodušší cíl pro pochybovače, kteří debatu o podstatě věci nahradí připomínkami ke švédské dívce samotné. Místo vlivu člověka na globální oteplování se zkrátka zaměří na to, jestli může teenagerka s Aspergerovým syndromem mít relevantní názory. Nejagresivněji se na internetu prezentují jedinci, kterým nejen vadí, že by mohla mít pravdu, ale i to, že své názory formuluje inteligentněji než oni. Nic není horší ranou pro ego, než když vaše protesty přehluší mladá holka.

A pak už následuje argumentační úkrok stranou: je to všechno progresivistické levičácké spiknutí placené bůhvíkým, protože jinak by se o ní tolik nemluvilo! Paradoxní je, že se o ní mluví právě proto, že vám není jedno.

Ať už Gretu nemáte rádi, nebo její aktivity podporujete, platí pro vás jedno společné. Nápady švédské školačky se z médií postupně vytratí a blednout bude také její význam pro pořadatele mezinárodních konferencí. Svět chce stále něco nového – a Gretina mediální stopa vymizí rychleji než ta uhlíková.

Vyšlo 19. 8. 2019 jako komentář v Hospodářských novinách