Proč na Jaromíra Soukupa nikdo nemůže? Ptejte se soudů a vysílacího zákona

Pokud byste hledali televizní stanici, na kterou loni přišlo nejvíce stížností Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, museli byste se podívat na pražský Barrandov. Stejnojmenná televize Jaromíra Soukupa si po zavedení nových pořadů se jménem majitele v názvu vysloužila smršť diváckých reakcí.

Ve výroční zprávě, kterou rada minulý týden představovala poslancům, je Barrandov zmíněn tolikrát, že Jaromír Soukup musí škytat. Stížnosti se týkaly neobjektivity a nevyváženosti pořadů univerzálního moderátora, názorového vychýlení si nevšimli jen běžní diváci, ale i ti, o kterých Soukup mluvil a nedal jim prostor k vyjádření.

Rozbor vysílání dal řadě stížností za pravdu. „Rada projednala desítky analýz, které posuzovaly pořady typu Duel Jaromíra Soukupa, Aréna Jaromíra Soukupa, Kauzy Jaromíra Soukupa atd. V mnoha případech analýzy potvrdily, že tyto pořady bezprecedentním způsobem porušují bazální zásady objektivity a vyváženosti, jak je nastavují teoreticko-metodologická východiska mediálních studií a rovněž judikatura soudů,“ píše rada ve výroční zprávě. „Patrně nejzásadnější bylo opakované porušení vyváženého přístupu ke kandidujícím osobnostem v období před prezidentskou volbou, projevující se systematickým zvýhodňováním Miloše Zemana a naopak znevýhodňováním ostatních kandidátů.“

Myslíte, že teď Soukupovi kvůli neustálým pokutám za porušování zákona hubne konto? Nedostal ani jednu.

A to navzdory tomu, že třeba v hlavních zprávách Barrandova měl největší prostor před prvním kolem prezidentských voleb Miloš Zeman, který v nich prezentoval své názory celkem 7,5 minuty. Druhý v pořadí byl kandidát Michal Horáček, ten ale dostal prostor pouhých 16 sekund…

Proč takovou do očí bijící nevyváženost nemůže rada pokutovat? Odpověď leží v zakroucených paragrafech vysílacího zákona a jejich soudním výkladu. Pokutu je možné uložit až tehdy, pokud provozovatel televize nejdříve dostal upozornění na porušení zákona a prostor k nápravě, ale navzdory tomu se chová stále stejně. Říkáte si, že to je přece v případě Jaromíra Soukupa jasné každému, kdo se na Barrandov dívá? Jenže tak jednoduché to není.

Televizní vysílání je logicky v čase proměnlivé − změní se formát, název pořadu, stopáž, mluví se o jiném tématu… a právní kličky jsou na světě. Složité právní souvislosti přesahují rámec tohoto sloupku, ale zjednodušeně je možné říct, že pokutované porušení zákona musí být v podstatných rysech stejné jako upozornění na předchozí prohřešek. A v tom je problém: dokonale shodná je jenom repríza, zbytek je na souboji právníků. Všechno vzniklo ze zásady, že má přednost preventivní a výchovná funkce zákona před represí.

Trestaná stanice musí mít právní jistotu, jaké jednání je chápáno jako protizákonné. Proto nejdříve dostává upozornění, které samo o sobě nic moc neznamená. Je to takové „ty, ty, ty“, ale místo hrozícího ukazováčku přijde na hlavičkovém papíře vysílací rady.

Jenže zatímco i dítě chápe, že když poleze na zábradlí a spadne, tak si nabije nos, ve světě mediální regulace může fňukat, že teď lezlo na plot, a ne na zábradlí.

Mimochodem, povinnost upozornit na porušení zákona se do vysílacího zákona dostala před 18 lety kvůli poslanecké kreativitě a neexistuje k ní žádná důvodová zpráva. Je to ojedinělá zdržovací technikálie, jejíž důsledky jsou přitom široké. Dnes tak mohou na Soukupa paradoxně nadávat i politické strany i pohrobci, kteří tehdy přispěli k novátorským paragrafům. A nelze vyloučit, že někteří mají naopak radost, jak pěkně mu zákon nahrává.

Ještě ale není potřeba propadat beznaději. „Jsme teď ve fázi dokazování další vlny stížností. Protože už došlo k opakování, máme nějaké precedenty a budeme se tím zabývat už v razantnější formě,“ řekla poslancům místopředsedkyně rady Jana Kasalová. I proti pokutě se ale Barrandov může bránit soudně. A podporovat, koho chce. Už rozumíte, proč náš mediální zákon patří v Evropě k těm liberálním?

Vyšlo 1. července 2019 jako komentář v Hospodářských novinách