Kde se berou aféry

Na počátku příběhu byl jeden upovídaný poslanec, na konci je vládní krize. Podívejme se na skutečnosti, které zůstaly trochu stranou. Kdy, kde a jak vznikla informace o údajném uplácení poslanců Věcí veřejných? A čemu měla sloužit? A jak s ní naložila média?

Politické dění posledních dnů překrylo krátkou debatu o novinářské práci, kterou vyvolalo rozhodnutí týdeníku Respekt. Ten zveřejnil rozhovor s poslancem Jaroslavem Škárkou (Věci veřejné), pořízený údajně off the record a pod příslibem anonymity. Protože to není normální postup, objevily se okrajově pochyby, jestli to od Respektu nebylo nefér.

Respekt na podobné výhrady odpověděl, že v tomto případě veřejný zájem převážil nad ochranou zdroje. Slovy šéfredaktora Erika Taberyho: „Když politik mluví s novinářem, tak musí na každý pád, i když je to neveřejný rozhovor, počítat s tím, že je to novinář, že to není jeho kamarád, který s ním bude sdílet nějaké tajemství a budou se spolu radovat, co všechno vědí, co ostatní nevědí“ (Radiožurnál, 4. dubna).

Radek John

Kdo zapálil doutnák

Dva redaktoři týdeníku Respekt se s Jaroslavem Škárkou scházeli asi dva týdny před vydáním článku. Vedoucí domácí rubriky Ondřej Kundra v pondělí 4. dubna řekl na Radiožurnálu, že se se Škárkou poprvé viděli „zhruba před 10 dny“, šéfredaktor Respektu Erik Tabery tentýž den večer v Událostech, komentářích na České televizi mluvil o pár týdnech.

Nepříliš jasná je i tak základní věc, kolikrát se novináři se Škárkou vlastně sešli a kdo schůzky vyvolal. Tabery hovořil o třech schůzkách. Škárka tvrdí, že o ně stáli novináři a že schůzky byly navíc jen dvě: „Rozhovory s redaktory jsem měl dva. U obou jsem zjistil, že jsem skrytě nahráván, jednou v průběhu rozhovoru, podruhé na začátku,“ řekl MF DNES v den vypuknutí kauzy. Lidovým novinám k tomu doslova dodal: „Paní redaktorka Ivana Svobodová mě několikrát požádala o off record rozhovor“.

Novináři to vidí jinak. „Sám pan Škárka se s tím svěřoval pravidelně nejen mně, ale i mému jinému kolegovi. Není to záležitost uplynulého týdne,“ uvedla Ivana Svobodová pro Lidovky. MF DNES připomněla, že Škárka informace o údajném kupování loajality poslanců Věcí veřejných“ roznáší v kuloárech sněmovny už delší dobu, ovšem zároveň chce zachovat anonymitu.

Anonymní zdroj

Druhá rovina celého příběhu je už zmíněná dohoda o anonymitě. Nebo přesněji: o informaci sdělené mimo záznam. To jsou totiž dvě odlišné věci, které se v tomto případě ne zcela šťastně prolnuly.

  • Off the record je informace sdělená soukromě, třeba pro dokreslení kontextu, nebo jako vysvětlení nějakého postoje. Není určena ke zveřejnění, nepředpokládá se, že ji novinář oficiálně vydá.
  • Anonymizace zdroje je přímá citace sdělená novináři s vědomím, že ji použije a zveřejní, ale neuvede konkrétní jméno. V článcích pak hovoří zdroje blízké…“, úředníci, kteří si nepřáli být jmenováni“, a tak podobně.

Ze slov poslance Škárky plyne, že počítal s první variantou: redaktorům řekne o údajné korupci ve straně, ti to ale nevydají a spíš si seženou někoho jiného, kdo jim to potvrdí na mikrofon. „Když se (redaktorka Ivana Svobodová) předklonila, měla v záňadří zapnutý diktafon. To mi přišlo velmi nefér, a proto jsem si vymyslel několik nepravdivých příběhů,“ vysvětloval Škárka Lidovým novinám.

I tady ale existuje opačný pohled na věc. „Pan Škárka na první schůzce, kterou jsme s ním měli, o té informaci o úplatcích promluvil sám a nijak nezmínil, že to jsou informace mimo záznam. Respektive, my jsme mu na té první schůzce nijakým způsobem neslíbili, že ty informace budou neveřejné,“ sdělil ve vysílání Radiožurnálu redaktor týdeníku Ondřej Kundra.

Šéfredaktor Respektu Erik Tabery průběh první schůzky přiblížil v už zmíněných Událostech, komentářích: „Bylo to k jinému tématu a při té debatě, kdy si ještě nevymiňoval žádnou off the record nebo něco takového, mu najednou ujelo, že byť je nespokojen se stranou Věci veřejné, tak tam chce zůstat jenom po nějaký čas, byť by potom mohl přijít o nějaké peníze. Později to konkretizoval, a to znamená, že zmínil tu variantu, že je placen od pana Bárty za to, že mlčí o financování strany“.

Přijde vám to zamotané? Ještě nekončíme.

Ňadra redaktorky Svobodové

Jak už víme, schůzek novinářů se Škárkou bylo více. Redaktoři Respektu sice tvrdí, že žádná žádost o off the record rozhovor nepadla, tomu ale nenasvědčuje Škárkovo chování, o kterém sami mluví. „Pan Škárka samozřejmě nechtěl, abychom ho přestali krýt jako zdroj, abychom jeho slova zveřejnili. Když jsme oznámili, že veřejný zájem tady zkrátka převažuje nad krytím zdroje, protože jeho slova jsou příliš závažná, tak zpočátku tvrdil, že nám nic neřekl, že jsme si to vymysleli,“ popsala na Rádiu Česko vývoj před vydáním článku Svobodová.

Podle Taberyho první dvě schůzky redaktoři nenahrávali, diktafony si vzali až na třetí. „Dohodli jsme se, že je to tak závažná informace, že na třetí schůzce si to nahrajeme,“ řekl Českému rozhlasu. Škárku prý o nahrávání i záměru zveřejnit všechno s jeho jménem informovali dodatečně. „Já jsem s panem Škárkou mluvil naposledy minulý týden po třech schůzkách, které jsme s ním měli. Vysvětlil jsem mu, že ve veřejném zájmu je s těmi informaci vyjít na veřejnost a že to uděláme pod jeho jménem,“ konstatoval Kundra ve vysílání Rádia Česko.

Škárku tou dobou čekala zahraniční cesta do Kazachstánu. Ve čtvrtek 31. března večer se s ním Kundra sešel ještě jednou, údajně na Škárkovu žádost. „Tam i poté, co věděl, že se chystáme s těmi informacemi vyjít na veřejnost, znovu popsal ten úplatkářský systém,“ podotknul redaktor Respektu.

Třetí, tedy nahrávaná schůzka, měla podle všeho téměř špionážní průběh. Lidovým novinám ji popsala redaktorka Svobodová: „Mluvil se mnou až poté, co jsem položila na stůl diktafon, vyndala z něj baterie a vypnula si před ním mobil“. Mezi ňadry ovšem měla další diktafon, tedy alespoň podle Škárky. Ten kvůli tomu celou schůzku začal popírat nejen novinářům, ale i místopředsedkyni Věcí veřejných Kateřině Klasnové. „Konfrontovala jsem ho s tím, co mi řekla paní redaktorka Svobodová. Řekl mi, že s ní o ničem takovém nikdy nemluvil,“ nechala se slyšet manželka Víta Bárty.

Odvolávám, co jsem odvolal

Škárka, který podle všeho chtěl dostat informaci o údajných úplatcích mezi novináře, se pravděpodobně zalekl vlastní odvahy. „Je to naprostý nesmysl a z mojí strany záměrná mystifikace,“ vzkázal novinářům ještě během víkendu. „Pokud se oni prohřešili proti novinářské etice, považoval jsem za cestu mystifikovat novináře,“ dodal pro MF DNES Škárka, který dříve sám působil jako redaktor webu Česká škola.

Celé to završil vyjádřením pro Českou televizi: „Určitě žádný uplácení nefunguje, to kategoricky popírám. To mi připadá jako úplně mimo mísu. Zítra udělám nějaké tiskové prohlášení, protože text jsem samozřejmě neviděl, nevím, co v něm je, nevím, kolik z toho je pravda či není pravda,“ sdělil z Kazachstánu před vydáním článku.

Tvrzením o mystifikovaných novinářích chtěl popřít svůj vlastní výrok, který Respekt zaznamenal v této podobě: „Ano, od září dostávám měsíčně cash za loajalitu. Ta částka se blíží poslaneckému platu bez náhrad a znovu ji mám dostat právě dnes. Oficiálně to říct nemůžu, protože jak bych vysvětlil, že jsem to doteď bral.“

Pravděpodobně se chtěl anonymitou krýt i z právních důvodů. Na právní stránku celé aféry se zaměřil například deník Právo. „Pokud by Jaroslav Škárka dostal loni peníze od Víta Bárty jako půjčku, musel by to uvést v písemném oznámení o majetku, které jsou všichni politici povinni zveřejnit každoročně v červnu,“ upozorňuje list. O korupci se podle oslovených právníků přímo nejedná, například advokát Tomáš Sokol s lehkou ironií konstatoval, že si Bárta Škárku spíš vydržoval, než aby ho korumpoval v souvislosti s výkonem funkce. Problém je spíš v tom, že Škárka obdržené peníze nezdanil.

Interní materiály navíc možná novináři dostávají od Škárky dlouhodobě. „Těch dokumentů bude celá spousta. Pan Škárka vykradl sejfy jak ABL, tak strany, kterou zakládal a předal to novinám. Takže bude neustále pokračovat, protože novinám se to líbí,“ naznačil jiný poslanec Věcí veřejných Josef Novotný v pátečním Studiu 6 České televize.

Vrtění Škárkou

Škárka nakonec přece jen uvedl, že vše, co řekl původně Respektu, je pravda. Vít Bárta také potvrdil, že peníze Škárkovi dal, ovšem jako půjčku. Zda to tak bylo, je záložitost vyšetřovatelů. Poslanci Škárkovi však mimoděk ujelo několik vět, které naznačují, že se zveřejněním svých informací v Respektu počítal od začátku. Chtěl však novináře vodit na provázku, a zřejmě ho zaskočilo, že oni naopak vodí jeho.

Tohle například řekl Hospodářským novinám v rozhovoru publikovaném 8. dubna: „Časopis Respekt mě zaskočil tím, kdy to zveřejnil a jak. Byl to off record rozhovor a byl zveřejněn ve chvíli, kdy jsem odjel do zahraničí a nemohl jsem se tomu věnovat. Byl jsem ale odhodlán už předtím do toho hrábnout. Podobně mluvil v on-line rozhovoru se čtenáři Aktuálně.cz: „Nahraný rozhovor jsem popřel z toho důvodu, že měl být podle domluvy nenahrávaný a hlavně zveřejnění proběhlo ve špatný čas, když jsem byl na služební cestě mimo ČR a neměl jsem tak příležitost se celé kauze věnovat naplno.

Kdy by byl pro zveřejnění kauzy podle Škárky ten správný čas, jsme se už bohužel nedozvěděli.

Co je ještě v šuplíku?

Už zmíněný poslanec Josef Novotný není jediný, kdo mluví o tom, že Jaroslav Škárka disponuje více materiály, které postupně pouští ven. Vybírá si k tomu různé cesty. Ještě v průběhu týdne například bývalý předseda ČSSD Jiří Paroubek dostal do rukou dokumenty, v nichž ho zmiňuje bezpečnostní agentura ABL. Jak se k němu dostaly? České televizi to popsal poslanec Stanislav Huml: „Já jsem byl požádán panem Škárkou, abych je panu Paroubkovi předal. To jsou materiály, které vyndal z trezoru pan Škárka, jsou předány na policii a byl jsem požádán, abych tu zásilku doručil panu Paroubkovi, protože to je náš kolega v Poslanecké sněmovně,“ řekl v rozhovoru pro Události, komentáře 7. dubna.

Nelze si nevšimnout zajímavé náhody, kdy se od podzimu v MF DNES průběžně objevují poznatky z archivů ABL, ať už o údajném sledování komunálních politiků, nebo plánech Víta Bárty, zachycených dokonce na zvukové nahrávce z firemního setkání. Vydal je i v tomto případě trezorový archiv Jaroslava Škárky? Koneckonců, samotné články v MF DNES mluví o interních nebo tajných materiálech ABL, a to i v podobě videozáznamu, které „redakce získala“Pokud je nenašla ve sběru, nebo se nenabořila do firemní sítě, tak je pravděpodobně od někoho dostala.

Představu fasciklu předaného redaktorovi sice zástupce šéfredaktora MfD v redakčním blogu označuje za naivní, na druhou stranu ovšem sám vychvaluje metodu whistleblowerů, česky práskačů, kteří „v některých státech dokonce požívají zvláštní právní ochrany“. MF DNES se spokojuje s tím, že důvěrné dokumenty prostě „získala“. Jako vždy.

Bude tedy zajímavé sledovat, co se ještě (a na koho) objeví. Ale neméně zajímavé bude, kdo se pod článek podepíše.

3 komentáře u „Kde se berou aféry“

  1. Chybí mi tedy vaše hodnocení postupu Respektu z novinářského hlediska, nějak se to z článku vytratilo. Pokud sám Škárka nakonec vše potvrdil a tudíž všechny hry na mikrofony v záňadří byly nepodstatení, pak byl postup Respektu správný, chápu to dobře?

  2. I já se v tom nějak „ztratil“. Co tím chtěl autor říci? Prosím o závěr pro lidi, kteří se v mediálním světě nepohybují. Děkuji.

  3. Mě osobně přijde minimálně úsměvné, jak se najednou spolu přímo nesouvisející informace vynořují. A zrovna na stranu, která je proti prolomení těžebních limitů, či přímo na Bártu, který se snažil udělat pořádek na ministerstvu dopravy.Snažím se nepodceňovat lidskou hloupost, kladu si tedy otázku. Je opravdu možné, že v MF jsou tak hloupí, že nevidí souvislosti v kterých dostávají informace, za kterými tolik stojí?Co jsem slyšel s objeveného záznamu z jednání ABL, mi nic nepřijde špatné či překvapivé. Když si na západ od nás uděláte rezervaci v dobré restauraci, vrchní použije Google a snaží se zjistit kdo přijde. Je opravdu tak překvapivé, že si bezpečnostní agentura (!) prověří možného klienta? A že využívají ladné ženy k získání klientů? To je další ukázka běžné praxe.

Komentáře nejsou povoleny.