Kdo bude dohlížet na rozhlas? Opozici je to úplně jedno, účast odpískala

Uplynulý čtvrtek poskytl zajímavou sondu do vztahu poslanců a veřejnoprávních médií. Ve sněmovně se odehrál skoro osmihodinový maraton veřejného slyšení kandidátů do Rady Českého rozhlasu a následného výběru finalistů.

Pro milovníky žánru fantasy byla tahle akce jako dělaná. Podobně jako v Pratchettově Těžkém melodičnu se i tady objevili bardi s harfou, trollí bubeníci a trpasličí trubači.

Poučné to bylo i ve vztahu k zákulisním dohodám o jednotlivých kandidátech. Na veřejném slyšení se představilo přes dvacet lidí. Zájem poslanců o jejich představy byl ale tradičně nevalný. Z mediálního výboru se dostavila sotva polovina členů: čtyři poslanci ANO, dva zástupci SPD a vždy jeden poslanec od pirátů, lidovců a KSČM.

Občanští demokraté, starostové a ČSSD účast odpískali.

Lze jim to vyčítat? Oficiálně je to přece právě veřejné slyšení, podle kterého by se měla řídit podpora jednotlivým kandidátům. Kde jinde už by mělo zaznít, jakou vizi chtějí uchazeči přinést?

Reálně ale závisí na dohodě poslaneckých klubů, koho podpoří. Je evidentní, že na seznamu zájemců jsou lidé, které by samostatně nenapadlo do rozhlasové rady kandidovat, a udělali to jen proto, že se na ně někdo aktivně obrátil.

Princip zákulisních domluv platí už roky a nic na něm nezměnily ani sebevědomé výkřiky o očistě politiky a transparentním výběru uchazečů.

Veřejné slyšení je spíš divadlo, které ale mimoděk o kandidátech a jejich myšlenkách mnohdy prozradí více, než by sami chtěli. Po večírku se dostaví kocovina, když slyšíte jejich představy a pak se ukáže, že jsou ve finále. Před pár lety tak jeden z adeptů oznámil, že vizi nemá a kandiduje jenom kvůli přivýdělku − a stejně ho poslali dál. Neuspěl až při hlasování celé sněmovny.

Na jednu stranu lze tedy lidsky chápat, že se poslancům nechtělo několik hodin v kuse poslouchat vyprávění o tom, že z rádia má znít ušlechtilá tvorba, vzorová čeština a tradiční folklorní hudba, která šíří radost mezi vesnickými domky.

Zároveň se ale vzdali možnosti alespoň konfrontovat kandidáty se skutečně důležitými tématy − například klesající poslechovostí některých stanic, nastupující digitalizací nebo nutnými úsporami, pokud se nezvýší rozhlasový poplatek.

Minulost a potenciální střety zájmů u jednotlivých uchazečů reálně zajímaly pouhé dva poslance − Tomáše Martínka z pirátů a Martina Kolovratníka z ANO. Oba měli pečlivě připravené rešerše i údaje vytahané z obchodního rejstříku. Jejich kolegové měli sklony místo konstruktivního přístupu spíš pochlebovat a povzbuzovat.

Konfrontace vedly k několika zajímavým momentům.

Bývalý šéf advokátní komory Martin Vychopeň odpovídal na otázky o svém někdejším podnikání ve firmě obchodující s pohonnými hmotami. Název této společnosti se objevil v kauze Radovana Krejčíře. Právník ale jakékoliv spojení s trestnou činností odmítl, u firmy jde podle něj o shodu názvu.

Trochu emotivnější pak byly dotazy na současného radního Tomáše Kňourka, který svůj mandát obhajuje. Když měl vysvětlit, proč byl v porotě Krameriových cen spojovaných s alternativní a dezinformační scénou, důrazně na to řekl, že novinářských cen je spousta. Stejně tak by se prý on mohl rozčilovat nad Novinářskou cenou financovanou Georgem Sorosem. Na dotaz, jestli Aeronet nebo Sputnik považuje za dezinformační servery, opáčil, že "chyby se stávají i v brutálním mainstreamu".

Ale i když připustíme, že veřejné slyšení je jenom hra naoko, o to závažnější je pak absence poslanců na navazujícím zasedání mediálního výboru, kde už se hlasovalo. Chyběli ti, kteří jinak mluví o veřejnoprávních médiích, jejich kontrole a nezávislosti: Petr Dolínek, Miroslava Němcová, Petr Gazdík nebo Bohuslav Svoboda.

Dolínek byl na horách, Gazdík prý nemocný − jenže na zasedání výboru absentuje opakovaně. I jejich hlasy se přitom mohly při sestavování kandidátky promítnout.

O tom, kdo ze šestice finalistů usedne na dvě volná místa v rozhlasové radě, by měla sněmovna rozhodnout v březnu. Kolik poslanců to odpíská?

Vyšlo v Hospodářských novinách 25. 2. 2019