Kolik se toho schová za jeden pomník

Debata kolem pomníku maršála Koněva v Praze 6 je vděčné mediální téma pro konec prázdnin. Měřeno počtem zmínek překonává letní jistotu v podobě pumy, a to se šelma letos zaručeně objevila na Vysočině, v jižních Čechách, na Trutnovsku i na Vyškovsku. Ivan Stěpanovič se oproti tomu ani nehnul, nemusel pokynout ani rukou s kyticí šeříků, a přesto je z něj široce diskutovaný problém.

Ruská agentura TASS dokonce v souladu se svými historickými postupy hlásí, že čeští občané posílají na ruskou ambasádu množství dopisů odsuzujících zakrytí pomníku. Kdyby to byla pravda, mohla by na celé události vydělat alespoň Česká pošta.

Přinejmenším v Česku tak Koněv úspěšně překryl zpravodajství o podivném jaderném incidentu v Archangelsku, kde cosi explodovalo, zemřelo při tom nejspíš pět lidí a v oblasti se zvýšila radiace. Takové zprávy jsou pro Rusko nepříjemné, zejména pak ve chvíli, když v naší zemi usiluje o lukrativní obchodní příležitosti související právě s jaderným byznysem.

Koněv politý barvou, poté vydrhnutý místními aktivisty, překrytý plachtou a znovu odkrytý po zásahu dalších aktivistů se tedy náramně hodí. Nemusíte nic vysvětlovat a mlžit, najednou jste to naopak vy, kdo žádá vysvětlení a předvádí spravedlivé rozhořčení. Komunikační defenziva se mění v ofenzivu: znevažujete památku obětí Rudé armády, která vás zachránila před poněmčením a vyhlazením!

A mezitím se v Rusku potají likvidují následky výbuchu snad rakety, možná ale malého reaktoru a možná také něčeho úplně jiného. Cynismus na státní způsob.

Mementa válek jsou obecně citlivé téma a Rusko bedlivě sleduje všechno, co se kolem nich děje. Česko se stejně ozývá, když se v ruských státních a polostátních mediálních strukturách objeví propagandistický výklad srpna 1968. V tomto smyslu jde o standardní diplomatickou práci.

Rusko se liší tím, že nedokáže pochopit svobodu rozhodování na různých úrovních. Bylo by nejspokojenější, kdyby šlo něco centrálně nařídit a všichni by museli být zticha. Ale městská část Praha 6, ve které ruská ambasáda sídlí, si dělá, co chce. Není podřízená státu − a to je z velmocenského pohledu nezvyklé. Navíc jí patří pomník i pozemek, právně si tedy s tímto sochařským dílem může dělat, co uzná za vhodné.

Kritickým hlasem ve zprávách ruských agentur TASS a RIA Novosti je mluvčí českého prezidenta, jehož tweety ruské zpravodajství přebralo a vytváří s jejich pomocí tak trochu dojem, že státní úředník musí dávat politikům za vyučenou. Některé weby dokonce daly přímo do titulku jeho výrok, že si pražský primátor i starosta Prahy 6 vybrali mezi Hitlerem a Koněvem.

Ozval se také zpravodajský web ruského vojenského průmyslu, který na svých stránkách zveřejnil článek, jak Koněvovi vojáci spěchali v květnu 1945 do Prahy volající o pomoc. Je prý k tomu donucen nechutnými činy pražských vandalů, kteří by si měli uvědomit, proč pomník v českém hlavním městě stojí. Armádní televize Zvezda citovala Koněvovu dceru, podle níž je polití sochy zneuctěním památky jejího otce i vojáků, jimž velel. Zároveň ale dodala, že by vhodným řešením mohlo být převezení pomníku do Ruska.

Nakonec se ale i do této kontroverzní události vloudil vtipný moment. Způsob, jakým ruská strana komunikuje a argumentuje, už delší dobu paroduje fiktivní účet ruské ambasády na Twitteru. Přestože je přímo v názvu účtu i v jeho popisku zdůrazněno, že se jedná o satiru, nachytala se na něj redakce televize Prima a v hlavních zprávách ocitovala údajné vyjádření ambasády. „Hrdinu bojů v Karpatech nezastavil wehrmacht, ale teď ho zastaví papundekl!“ vtipkovali neznámí autoři.

Situaci kolem sochy korunuje mnoho fotomontáží a vtipů o moderním umění, které zachycuje velitele ve sprchovém koutě.

Jenže když nahlédneme pod plachtu v Praze, bude tam pořád maršál Koněv. Nahlédneme-li pod plachtu v Moskvě, objeví se věci, o kterých Rusko nechce mluvit a které má překrýt oběť milionů vojáků. Takže: co se to stalo v Archangelsku?

Vyšlo 2. září 2019 jako komentář v Hospodářských novinách