Království bohatých mužů v BBC

Častý vzor veřejnoprávních stanic po celém světě, britská BBC, rozvířila přelomovou debatu. Vůbec poprvé ve své historii zveřejnila platy svých největších hvězd. Nerozhodla se k tomu sama, přimělo ji k tomu loňské rozhodnutí vlády, která chtěla, aby bylo hospodaření mamutího vysílatele průhlednější.

Zpráva vyvolala velký ohlas nejen kvůli samotným příjmům, ale také kvůli jejich rozdělení mezi televizní a rozhlasové novináře.

Vůbec nejlépe placenou tváří BBC je s obřím náskokem před svými kolegy Chris Evans, který poplatníky přijde v přepočtu na 65 milionů korun ročně. Provází mimo jiné oblíbeným ranním vysíláním na stanici BBC Radio 2. O patnáct milionů méně si v přepočtu každý rok připíše na účet sportovní komentátor Gary Lineker. Třetí je moderátor Graham Norton, jenž inkasuje 850 tisíc liber ročně (zhruba 25 milionů korun). U Nortona jsou ale další příjmy skryté v částkách, které BBC platí externí produkční společnosti za show, jež nese jeho jméno.

Do první desítky nejlépe vydělávajících lidí se dostala jediná žena: Claudia Winklemanová známá ze soutěžního pořadu Když hvězdy tančí. V přepočtu dostává od BBC 13 milionů korun ročně.

U platů je ale vždycky důležitý kontext. Nejlepší průměrné roční platy mají v Británii burzovní makléři, jejichž příjmy se pohybují kolem 134 tisíc liber (asi čtyři miliony korun). Tak „nízko“ se ale nepohybuje žádná z hvězd na seznamu. Ten začíná až na 150 tisících liber, což je spodní hranice pro zveřejnění platů požadovaná vládou.

Zároveň je nutné mít na paměti, že jde jen o malý výsek, na soupisu je 96 jmen. Většina zaměstnanců BBC a řadových novinářů se pohybuje v podstatně nižší příjmové hladině. Průměrná mzda v této mediální společnosti je 43 tisíc liber ročně. Je to víc než běžný příjem typického britského novináře (35 tisíc liber) nebo kreativního ředitele v reklamě (40 tisíc liber), ale pořád méně, než kolik by si vydělali na manažerských postech v marketingu a reklamě (interval od 77 do 83 tisíc liber).

Na druhou stranu, obecně se má za to, že pracovat v BBC je věc prestiže a známka vynikající novinářské práce. Vysoké platy proto nejsou takové překvapení - a navíc není k dispozici žádné srovnání s komerčními rádii a televizními stanicemi. Statistická data mluví o novinářích obecně, což může zahrnovat spoustu povolání.

Privátní konkurence platy svých celebrit nezveřejňuje, i když třeba zrovna Lineker připustil, že dostával lukrativnější nabídky, pokud by se rozhodl opustit BBC. Veřejně známý je jenom plat šéfredaktora deníku Daily Mail, ročně bere půldruhého milionu liber. V BBC by s tímto příjmem byl třetí.

„Lidé očekávají, že ve službách BBC budou nejtalentovanější lidé. A je nesporným faktem, že BBC dnes veřejnost reálně stojí méně než před dvaceti lety,“ argumentuje generální ředitel Tony Hall. Vypočítal, že každého Brita stojí veřejnoprávní televize a rozhlas 40 pencí denně, a to při větším počtu stanic i on-line produktů než v minulosti. Zdůraznil, že hospodaření je čím dál lepší a podstatně ubylo lukrativních manažerských pozic. Ještě v roce 2009 bylo v BBC na 640 seniorních manažerů, aktuálně jich je 306. Tím pádem také prudce klesly náklady.

Spíš než o číslech samotných se tedy začalo debatovat, co vypovídají o personální politice v BBC. Především nešlo přehlédnout platovou diskriminaci žen. Elitní novinářky a moderátorky dostávají za svou práci nápadně méně, než jejich mužští kolegové na srovnatelných pozicích a odvádějící srovnatelné výkony. Vedení BBC se za to omluvilo a generální ředitel se zavázal takové platové rozdíly napravit.

Moderátorka prestižního publicistického pořadu Newsnight Emily Maitlisová například dostává méně než 150 tisíc liber ročně, zatímco její kolega Evan Davis má za stejnou práci přes čtvrt milionu liber. Zpráva o platech přišla v době, kdy jedná o prodloužení smlouvy. Dá se předpokládat, že jí to výrazně pomůže při vyjednávání nových podmínek.

Sama to glosovala na galavečeři technologických firem v Londýně. „Vašemu oboru se vede tak skvěle, že si příště můžete z BBC pozvat i nějakého muže,“ rýpla si ve svém vystoupení.

Vyšlo jako komentář v Hospodářských novinách