Největší stroj na propagandu v historii lidstva (Sacha Baron Cohen)

Herec, scenárista a režisér Sacha Baron Cohen převzal 21. listopadu 2019 ocenění od Ligy proti hanobení (Anti-Defamation League), americké organizace bojující s předsudky, zejména s antisemitismem. Londýnský rodák ze židovské rodiny se proslavil komediálními filmy, ve kterých se pomocí důkladného maskování stylizoval do různých postav. Nejznámější je jeho fiktivní kazašský reportér Borat. Oblíbený byl také jako natvrdlý rapper Ali G, který při rozhovorech se známými osobnostmi pokládal s vážnou tváří úplně absurdní otázky. Převtělil se i do rakouského módního návrháře Bruna, který se chce stát největší homosexuální filmovou hvězdou. Ve snímku Diktátor si zahrál na autoritářského vládce ze severní Afriky.

Následující text je překladem hercova projevu při přebírání ceny. Anglický originál najdete na stránkách ADL anebo na videu na konci textu.

Děkuji ADL za toto ocenění a za práci, kterou odvádíte při boji proti rasismu, nenávisti a zaslepenosti. Jen aby bylo jasno, když mluvím o „rasismu, nenávisti a zaslepenosti“, tak to nejsou jména psů Stephena Millera (narážka na poradce prezidenta Donalda Trumpa - pozn. překladatele).

Chápu, že někteří z vás přemýšlejí nad tím, proč krucinál na podobné konferenci mluví nějaký komik. Já tedy rozhodně. Po většinu doby v uplynulých dvaceti letech jsem hrál různé postavy. Tohle je vlastně poprvé, kdy mluvím jménem té nejméně populární, tedy jako Sacha Baron Cohen. A musím se přiznat, že mě to děsí.

Rozumím, že moje přítomnost tady může být nečekaná i z jiného důvodu. Svého času kritici namítali, že s mojí komediální tvorbou je spojené riziko podporování letitých stereotypů.

Popravdě ovšem celý život vášnivě zpochybňuji předsudky a nesnášenlivost. Coby teenager jsem se v Británii účastnil pochodů proti fašistické Národní frontě a za zrušení apartheidu. Jako vysokoškolák jsem cestoval Amerikou a s využitím archivů ADL napsal práci o hnutí za občanská práva. A jako komik jsem se prostřednictvím svých postav snažil zbavit lidi ostražitosti a odhalit, co si skutečně myslí, jejich předsudky nevyjímaje.

Nebudu tvrdit, že cokoliv jsem dělal, mělo nějaký vyšší smysl. Část mojí komediální tvorby… dobrá, polovina mojí komediální tvorby byla naprosto pubertální a ta druhá polovina zase úplně dětinská. Připouštím, že nebylo nic mimořádně osvíceného na tom, když jsem jako Borat z Kazachstánu, novinářský průkopník fake news, pobíhal úplně nahý na konferenci hypotečních makléřů.

Ale pokud byl Borat schopný přimět celý bar v Arizoně, aby zpíval „Shoďte Žida do studny“, odkryl tím lhostejnost lidí vůči antisemitismu. Když jsem coby rakouský módní gay reportér Bruno začal líbat muže v průběhu zápasu v kleci v Arkansasu a málem tím způsobil nepokoje, ukázalo to násilný potenciál homofobie. A když jsem jako ultrapokrokový developer navrhl postavit na venkově mešitu, přimělo to jednoho z tamních obyvatel hrdě přiznat, že je rasista a proti muslimům, což poukázalo na akceptovatelnost islamofobie.

Proto si vážím možnosti být tu s vámi. Demagogové napříč celým světem dnes působí na naše nejhorší instinkty. Konspirační teorie kdysi vykázané na okraj se dostávají do hlavního proudu. Jako by snad Věk rozumu, éra diskusí opřených o fakta, spěl ke svému konci, znalosti už teď nebyly legitimní a vědecký konsenzus se nebral v úvahu.

Demokracie, která závisí na sdílených pravdách, je na ústupu a autokracie, která závisí na sdílených lžích, je na pochodu. Zločinů z nenávisti přibývá, stejně jako vražedných útoků na náboženské a etnické menšiny.

Co mají všechny tyto nebezpečné trendy společného? Nejsem žádný učenec, jen komik a herec. Ale jedno je mi celkem jasné. Nenávist a násilnosti to mají lehčí kvůli hrstce internetových firem, které společně tvoří největší stroj na propagandu v dějinách.

Největší stroj na propagandu v dějinách.

Zamyslete se nad tím. Facebook, YouTube, Google, Twitter a ostatní oslovují miliardy lidí. Algoritmy těchto platforem jsou závislé na tom, aby záměrně šířily takový typ obsahu, na který uživatelé reagují – což jsou články útočící na naše základní instinkty a vyvolávající pobouření a strach. Proto YouTube milionkrát doporučoval videa konspirátora Alexe Jonese. Proto jsou fake news vidět víc než skutečné zprávy, protože studie potvrdily, že se lži šíří rychleji než pravda. A není žádným překvapením, že největší stroj na propagandu v dějinách rozšířil i nejstarší konspirační teorii v dějinách – lež, že jsou Židé nějak nebezpeční. Jak to shrnul jeden titulek, představte si, co by dokázal Goebbels, kdyby měl Facebook.

Na internetu se všechno zdá být na stejné úrovni. Breitbart jako by byl BBC. Smyšlené Protokoly sionských mudrců se tváří stejně právoplatně jako výstupy Ligy proti hanobení (ADL). A výkřiky kdejakého šílence se zdají stejně důvěryhodné jako zjištění nositele Nobelovy ceny. Zdá se, že jsme ztratili společný smysl pro základní fakta, na nichž závisí demokracie.

Když jsem se coby rádoby gangster Ali G ptal astronauta Buzze Aldrina, „jaký to bylo, štrádovat si to po sluníčku“, tak to bylo vtipné, protože jsme jako publikum měli stejný pohled na fakta. Pokud věříte, že přistání na Měsíci byl podvod, tak vám to vtipné nepřijde.

Když Borat přiměl ten arizonský bar souhlasit, že „Židi ovládají peníze nás všech a nikdy je nechtějí vrátit“, bylo to vtipné, protože publikum vědělo, že vyobrazení Židů jako lakomců je konspirační teorie pocházející ze středověku.

Jenže když se díky sociálním médiím dostávají k moci konspirace, mají to pak nenávistné skupiny jednodušší s náborem, cizí rozvědky jednodušší s ovlivňováním našich voleb a státy jako Myanmar to mají jednodušší s genocidou Rohingů.

Je vlastně celkem šokující, jak jednoduše se může spiklenecké myšlení proměnit v násilí. Ve svém nejnovějším pořadu Who is America? jsem našel vzdělaného normálního chlápka s dobrým zaměstnáním, který přitom na sociálních sítích opakoval mnoho ze spikleneckých teorií, které prezident Trump s pomocí Twitteru ve více než 1700 případech šířil mezi svých 67 milionů odběratelů. Prezident dokonce tweetnul, že zvažuje zařazení Antify, tedy antifašistů pochodujících proti ultrapravici, mezi teroristické organizace.

Tomu chlapíkovi jsem namaskovaný jako izraelský protiteroristický expert, plukovník Erran Morad, tvrdil, že Antifa se chystá při Women's March v San Francisku dávat dětem do plínek hormony, aby z nich „udělala transsexuály“. A on tomu věřil.

Nařídil jsem mu, aby na tři nevinné lidi účastnící se pochodu umístil malá zařízení a vysvětlil jsem mu, že jakmile stiskne tlačítko, způsobí tím explozi, která je všechny zabije. Pochopitelně to nebyly skutečné výbušniny, on si však myslel, že jsou. Chtěl jsem vidět, jestli by něco takového vážně udělal.

Odpověď zní, že ano. To tlačítko stiskl a myslel si, že skutečně zabil tři lidské bytosti. Voltaire měl pravdu: „Ti, kdo vás přimějí věřit absurditám, vás mohou přimět páchat zvěrstva.“ A sociální média umožňují autoritářům dostat absurdity k miliardám lidí.

Na obranu sociálních sítí dodávám, že tyto firmy uskutečnily nějaké kroky k tomu, aby omezily nenávist a spiknutí na svých platformách, byla to však většinou povrchní opatření.

Dnes tu vystupuji, protože se domnívám, že naše pluralitní demokracie jsou na okraji propasti a role sociálních médií by v nadcházejících 12 měsících mohla být rozhodující. Britští voliči půjdou k volebním urnám a konspirátoři na internetu mezitím šíří opovrženíhodnou teorii o „velké výměně“, podle které budou bílí křesťané záměrně nahrazeni muslimskými imigranty. Američané budou vybírat prezidenta, zatímco trollové a roboti udržují v oběhu nechutnou lež o „hispánské invazi“. A po letech videí na YouTube, ve kterých je klimatická změna označována za poplašnou zprávu, míří Spojené státy k tomu, aby za rok od této chvíle formálně odstoupily od pařížských dohod. Tvůrci internetu určitě nechtěli vytvořit stoku plnou předsudků a hnusných spikleneckých teorií, která ohrožuje demokracii a naši planetu.

Domnívám se, že je čas na zásadní přehodnocení sociálních médií a toho, jak se přes ně šíří nenávist, spiknutí a lži. Před měsícem ovšem Mark Zuckerberg z Facebooku přednesl velký projev, v němž nepřekvapivě varoval před novými zákony a regulováním firem, jako je ta jeho. Některé z jeho argumentů jsou jednoduše absurdní. Pojďme je projít.

Za prvé, Zuckerberg se celý problém snažil vykreslit jako „rozhodování o (...) svobodě projevu“. To je směšné. Tady nejde o to, omezit někomu svobodu projevu. Tady jde o to, že lidé včetně těch nejzavrženíhodnějších jedinců na Zemi dostali největší platformu v dějinách k tomu, aby oslovili třetinu planety. Svoboda projevu není svoboda dosahu. Vždycky budou bohužel existovat rasisté, misogyni, antisemité a prznitelé dětí. Ale myslím, že se shodneme, že bychom neměli bigotním jedincům a pedofilům poskytovat bezplatný nástroj k podpoře jejich myšlenek nebo zaměření jejich obětí.

Za druhé, Zuckerberg tvrdil, že nová omezení toho, co může být na sociálních sítích, by byla „ustupováním ze svobody projevu“. To je naprostý nesmysl. První dodatek ústavy říká, že „Kongres nesmí přijmout zákon“ omezující svobodu vyjadřování, nicméně to neplatí pro soukromé firmy jako je Facebook. Nechceme po těchto firmách, aby vymezily hranice svobody projevu napříč společností. Chceme jen, aby přistupovaly zodpovědně ke svým platformám.

Pokud by do restaurace napochodoval neonacista, začal vyhrožovat ostatním hostům a prohlašoval, že chce pozabíjet Židy, musel by mu snad majitel podniku naservírovat elegantní menu o osmi chodech? Samozřejmě, že ne! Majitel restaurace má ze zákona právo i morální povinnost takového nácka vykopnout, a totéž platí o těchto internetových firmách.

Za třetí to vypadalo, že Zuckerberg srovnává regulování firem jako je ta jeho, s kroky „těch nejrepresivnějších režimů“. Neuvěřitelné. Něco takového řekne jeden ze šesti lidí, kteří rozhodují o tom, jaké informace uvidí většina světa. Zuckerberg ve Facebooku, Sundar Pichai v Googlu, Larry Page a Sergey Brin v jeho mateřské společnosti Alphabet, Brinova bývalá švagrová Susan Wojcicki v YouTube a Jack Dorsey v Twitteru.

V téhle šestici ze Silicon Valley jsou všichni do jednoho miliardáři a všichni Američané, a starají se víc o to, aby rostla hodnota jejich akcií než o ochranu demokracie. Je to ideologický imperialismus – šestice nikým nevolených lidí v Silicon Valley vnucuje svou vizi zbytku světa, nezodpovídá se žádné vládě a chová se, jako by stála nad zákonem. Jako bychom snad žili ve starověkém Římě a Mark Zuckerberg byl Caesar. Aspoň by to vysvětlovalo jeho účes.

Mám nápad. Místo toho, abychom nechali tuto Silicon Six rozhodovat o osudu světa, dovolme našim voleným zástupcům, zvoleným do funkcí lidmi, z každého demokratického státu na světě, ať k tomu aspoň něco řeknou.

Za čtvrté, Zuckerberg mluví o tom, že vítá „různorodost myšlenek“, a loni nám dal příklad. Řekl, že příspěvky popírající holocaust shledává „hluboce urážlivými“, ale nemyslí si, že by je Facebook měl odstraňovat, „protože mám za to, že zkrátka existují věci, ve kterých se různí lidé mýlí“. V tuto chvíli jsou popírači holocaustu na Facebooku pořád a Google vás dovede na nejodpudivější stránky popírající holocaust na jedno kliknutí. Jeden z ředitelů Googlu mi jednou neuvěřitelně řekl, že takové stránky prostě ukazují „obě strany“ problémů. Vždyť je to šílené.

Abych citoval Edwarda R. Murrowa, „nemůžu přijmout, že byste u všech zpráv mohli rovnocenně a logicky argumentovat ve prospěch obou stran“. Pro existenci holokaustu jsou miliony důkazů – je prostě historickou skutečností. Popírat ho není nějaký náhodný názor. Ti, kdo popírají holocaust, se snaží vyvolat další.

Přesto Zuckerberg říká, že by to měli být „lidé, ne technologické firmy, kdo rozhodne, co je důvěryhodné“. Ovšem jak by v době, kdy dvě třetiny mileniálů prohlašují, že nikdy neslyšely o Osvětimi, mohli takoví lidé vědět, co je „důvěryhodné“? Jak mají potom vědět, že lež je lež?

Existuje něco jako objektivní pravda. Fakta existují. A pokud tyto internetové společnosti skutečně chtějí něco změnit, měly by si najmout dostatek lidí na monitoring, úzce spolupracovat se skupinami, jako je ADL, trvat na faktech a odstraňovat ze svých platforem lži a spiknutí.

Za páté, když Zuckerberg probíral složitost odstraňování obsahu, ptal se, „a jak vymezíte hranici?“. Ano, vytýčení hranice může být komplikované. On však ve skutečnosti říká, že důslednější odstraňování lží a konspiračních teorií prostě je moc drahé.

Mluvíme tu o nejbohatších firmách na světě, které mají k dispozici nejlepší inženýry. Mohly by tyto problémy vyřešit, pokud by se jim chtělo. Twitter sice mohl nasadit algoritmus důsledněji potírající nenávistné výroky bílých šovinistů, ale údajně to neudělal, protože by pak musel ze své platformy vyhodit některé velmi prominentní politiky. Možná by to nebyl špatný nápad! Pravdou je, že tyto firmy se zásadně nezmění, protože jejich celý obchodní model závisí na povzbuzování zájmu uživatelů, a nic negeneruje větší zaujetí lépe, než lži, strach a pobouření.

Je na čase nazývat tyto firmy tím, čím ve skutečnosti jsou – největšími vydavateli v dějinách. Měl bych pro ně nápad: dodržujte základní standardy a postupy, jako to každý den dělají noviny, časopisy a televizní zprávy. V televizním a filmovém průmyslu máme standardy a postupy; jsou věci, které nemůžeme říkat nebo dělat. V Anglii mi řekli, že Ali G nemůže klít, pokud se má vysílat před devátou večer. Tady ve Spojených státech MPAA (Asociace amerického filmového průmyslu) reguluje a označuje, co uvidíme. Některé scény v mých filmech musely být vystřiženy nebo zkráceny, abych těmto standardům vyhověl. Pokud existují standardy a postupy pro to, co mohou vysílat kina a televizní stanice, pak by jistě mohly základní standardy a postupy dodržovat i společnosti, jež zveřejňují obsah pro miliardy lidí.

Vezměte si záležitost politických reklamních kampaní. Twitter je naštěstí konečně zakázal a Google také přistoupil ke změnám. Ale pokud zaplatíte Facebooku, rozšíří pro vás jakoukoliv „politickou“ reklamu budete chtít, dokonce i kdyby to byla lež. Dokonce vám pomůže s mikrocílením těchto lží na své uživatele, aby měly maximální účinek. Pokud se budeme držet této zvrácené logiky, kdyby Facebook existoval ve 30. letech, dovolil by Hitlerovi propagovat v půlminutových reklamách jeho „řešení židovského problému“. Nabízím jeden ze základních standardů a postupů: Facebook by měl po faktické stránce prověřit politické kampaně, než je spustí, okamžitě zastavit mikrocílení lží, a pokud se ukáže, že jsou reklamy lživé, vrátit peníze a nezveřejňovat je.

Další osvědčený postup: zpomalit. Každý příspěvek nemusí jít do světa hned. Oscar Wilde jednou řekl, že žijeme v době, kdy naprosté zbytečnosti jsou naší jedinou opravdovou nezbytností. Ale copak je vážně zapotřebí, aby každá myšlenka nebo video byly okamžitě online, i když jsou rasistické, kriminální nebo vražedné? Jistě že není!

Střelec, jenž masakroval muslimy na Novém Zélandu, streamoval tohle zvěrstvo živě na Facebooku, odkud se rozšířilo po internetu a nabralo nejspíš miliony zhlédnutí. Byl to zvrácený film doručený sociálními sítěmi. Proč bychom nemohli mít více času, abychom zachytili takovou traumatizující špínu a především ji zastavili dřív, než je vůbec zveřejněna?

A nakonec, Zuckerberg prohlásil, že firmy provozující sociální média by měly „plnit své povinnosti“, ale už mlčí o tom, co by se mělo stát, pokud to nedělají. Momentálně je celkem zřejmé, že jim nemůžeme věřit, že by se regulovaly samy. Stejně jako během průmyslové revoluce je na čase, aby regulace a zákony omezily chamtivost těchto hi-tech loupeživých baronů.

V každém jiném průmyslovém odvětví můžete volat firmu k zodpovědnosti, pokud je její produkt vadný. Když bouchne motor nebo selžou bezpečnostní pásy, automobilky stáhnou z trhu desítky tisíc aut a stojí je to miliardy dolarů. Bylo by fér říct Facebooku, YouTube a Twitteru, že jejich produkty mají vady, jsou povinni je napravit, a to bez ohledu na to, kolik to stojí nebo kolik moderátorů obsahu budou muset zaměstnat.

V každém jiném průmyslovém odvětví vás mohou zažalovat za to, pokud způsobíte škodu. Vydavatele můžete zažalovat za urážku na cti, lidi za pomluvu. Já sám jsem byl žalován mnohokrát! Momentálně mě žaluje někdo, jehož jméno ani nemohu zmínit, protože by mě mohl zažalovat znova! Ale sociální sítě jsou do značné míry chráněny před odpovědností za obsah, který zveřejňují jejich uživatelé – bez ohledu na to, jak neslušný je – článkem 230 v zákoně, pozor, o slušnosti komunikace. Absurdní!

Naštěstí je možné volat k odpovědnosti internetové firmy, pokud jejich stránky použijí pedofilové k tomu, aby se dostali k dětem. Dodávám, že bychom měli po těch samých firmách chtít i odpovědnost za to, pokud někdo jejich stránky použije k obhajobě hromadného vraždění dětí kvůli jejich rase nebo vyznání. Pokuty možná nebudou stačit. Možná je na čase vzkázat Marku Zuckerbergovi a dalším generálním ředitelům: Už jste jedné cizí mocnosti dovolili zasahovat do našich voleb, už jste jednou pomohli genocidě v Myanmaru, dopusťte ještě něco takového a půjdete za mříže.

Nakonec jde zkrátka o to, v jakém světě chceme žít. Ve své řeči Zuckerberg řekl, že jedním z jeho hlavních cílů je „udržet definici svobody projevu co nejširší“. Naše svobody však nejsou jen cílem samy o sobě, jsou rovněž prostředkem k dosažení jiných cílů – jak říkáte tady ve Spojených státech, k právu na život, svobodu a sledování osobního štěstí. Tato práva jsou však dnes ohrožována nenávistí, spikleneckými teoriemi a lžemi.

Dovolte mi, abych vás opustil s návrhem na ještě jeden společenský cíl. Vrcholným úsilím společnosti by mělo být, aby lidé nebyli zaměřováni, pronásledováni ani vražděni kvůli tomu, kdo jsou, odkud pocházejí, koho milují nebo jak se modlí.

Jestliže se nám tohoto cíle podaří dosáhnout – jestliže dáme pravdě přednost před lží, toleranci před předsudky, empatii před lhostejností a odborníkům před ignoranty, pak možná, snad, můžeme ten největší stroj na propagandu v dějinách zastavit, zachránit demokracii, stále mít prostor se svobodou slova a vyjadřování, a co je ze všeho nejdůležitější, moje vtipy budou mít pořád odezvu u publika.

Mnohokrát vám děkuji.

https://youtu.be/ymaWq5yZIYM