Pěsti ve tmě (sloupek pro Médiář)

Česká televize je taková, jaký je její management. Před volbou generálního ředitele to není pochvala.

Veřejná služba může při neblahé shodě okolností připomínat i veřejný dům. Zastupující ředitel České televize Vladimír Karmazín tomu zkusil zabránit pokynem, že se televizáci mají do volby generálního ředitele zdržet výstupů o fungování Kavčích hor a neměli by hodnotit ani projekty nebo průběh volby generálního ředitele.

Část televizáků si to vyložila po svém, a tak jsme se během několika dnů stihli dozvědět, co si o sobě vzájemně myslí televizní funkcionáři, odbory o funkcionářích, moderátor o svém nadřízeném, kdo je kompetentní, a kdo naopak za všechno může. Zvlčilí televizáci stihli čtenářům v kostce sdělit, že jsou mordparta prasat, co se ukájí intelektuálním snobismem a předem si zajišťuje místo v novém managementu.

A co je nejhorší, vůbec jim tohle veřejné chlístání kbelíků špíny a vyřizování vnitřních účtů nepřišlo ani krapet trapné a ani trochu nedůstojné. Sobecky na sebe vzájemně útočili, ovšemže s výmluvou, že jim jde přece hlavně o tu televizi.

Leda kulové. Kdyby jim šlo o televizi, uložili by si bobříka mlčení. Česká televize by pak nevypadala jako banda mrňat fackujících se na pískovišti a nevyhrocovala by už tak nakřáplou atmosféru kolem volby generálního ředitele. Místo toho tu máme způsoby ze slovenského veřejného života a zase bude o něco těžší hájit principy, které si televize vetkla do svého kodexu.

Pár let to celkem vypadalo, že se pracně hrabeme k západnímu pojetí veřejné služby. Teď nás někteří členové Rady ČT, kandidáti i management samotný táhnou zpátky do divokých 90. let. Mravenčí práce s vysvětlováním, proč je důležitá finanční nezávislost, apolitická stabilita a především důvěra veřejnosti, které média veřejné služby slouží, se pomalu začala drolit.

Premiér si zve kandidáty na generálního ředitele televize, jako by mu do toho něco mělo být. Jen tak si jedno pondělí usmyslel, že by ho prostě zajímalo, co se s tou televizí chystá. Pozvání od premiéra se prý neodmítá. Jistěže odmítá, zdvořile, leč neústupně, právě kvůli tomu, že je před volbou. I s vědomím toho, že jiní kandidáti si už stihli ve Žlutých lázních přiťuknout s půlkou politické scény.

Moderátor hlavního nedělního diskusního pořadu, vlajkové lodi přežitých televizních formátů, si zase prostřednictvím novin vybírá ředitele, protože vybírat témata, o kterých se bude mluvit, už mu nestačí. Když rozebíráte každý týden na obrazovce dvě a více hodin s mocnými nesmrtelnost chrousta, snadno podlehnete dojmu, že vaše slova mají význam. Vědět, kdy být zticha a kdy ne, to je velká věc, pravil kdysi Seneca.

Abychom měli panoptický obrázek kompletní, přilila olej do ohně místopředsedkyně televizní rady, která se „neobratně vyjádřila“ pro noviny o jednom z uchazečů na post generálního ředitele. A ne jenom pro noviny, ale i před svými kolegy. V kraji je to tak nějak zvykem…

Pak jim věřte ty řeči o BBC. Ne že by pramáti médií veřejné služby neměla svých skandálů dost, stačí si vzpomenout na všechny ty předražené taxíky a vánoční večírky, ale přece jenom by renomovaní členové BBC Trust před tím českým toxickým rybníkem nejspíš zděšeně zdrhli. Z Kavčích hor se zvolna staly Hory Franze Kafky, posvátné místo, kde lidé při delším pobytu zjevně ztrácejí soudnost.

Pokud ve středu Rada České televize skutečně zvolí generálního ředitele, měl by se dívat, kam šlape. Stačilo několik dnů a televizáci předvedli, kolik bahna mají po ruce a že se nijak nezdráhají umazat instituci, kterou by měli ctít a bránit.

A takový pak bude i generální ředitel. Umazaný, ale náš.

(Napsáno jako sloupek pro Médiář, kde text vyšel v úterý 20. září, tedy den před volbou generálního ředitele České televize.)

Logo České televize

Moje on-line zpravodajství z volby generálního ředitele České televize sledujte dnes od 12.00 na webu Českého rozhlasu Digitální média.