Petr Dvořák a jeho soudný den. Sněmovna chce do Rady ČT zvolit hlavně kritiky

Poslanecká sněmovna bude ve středu (11. března 2020) hlasovat o nových členech Rady Českého rozhlasu a Rady České televize. Tedy pokud dění kolem koronaviru dovolí. Dohody, kdo by měl projít a kdo ne, mají konkrétnější obrysy. Vypadá to, že v případě televizní rady mají silnou pozici kandidáti s ekonomickým zázemím, takže by na hospodaření tak velké instituce měli dohlížet lidé s adekvátním vzděláním.

Druhá věc je jejich politické zadání. Už delší dobu se na mediální scéně vcelku otevřeně mluví o tom, že dlouhodobým cílem bude vyměnit generálního ředitele ČT. Nejlépe za někoho, kdo si vezme k srdci kritiku publicistických pořadů ze strany vládních politiků. Před parlamentními volbami v roce 2021 bude obměněna naprostá většina televizních radních a budou mít pohodlný počet hlasů k tomu, aby změny na nejvyšším manažerském postu dosáhli.

Záměrem podpořit kandidáty, kteří budou “zárukou objektivity a vyváženosti vysílání ČT”, se nijak netají třeba Okamurova SPD. Dělba moci a demokratická kontrola se tu zcela smazávají, Strana přímé demokracie žádá objektivitu a vyváženost podle sebe. Pravda podle strany a vlády. Různá populistická uskupení v další fázi jistě přijdou se záměrem zrušit financování z poplatků nebo veřejnoprávní televizi jako celek. Ano, i v jiných zemích poplatky zrušili − ale například skandinávský model, který je nahradil, garantuje nezávislost financování na momentální náladě politiků. Zatímco naši politici by rádi o financích pro televizi hlasovali a tím na ni vytvářeli tlak. To je ten rozdíl, proč jsou v žebříčcích svobody médií severské státy na předních místech, zatímco středoevropské země se neustále propadají.

Politici také nestojí o věcné zhodnocení ekonomického fungování ČT. Při veřejném slyšení kandidátů se ohledně hospodaření ptali prakticky jen na to, kde by noví radní škrtali. Ale prostým škrtáním nevytvoříte koncepční a udržitelný rozpočet. Škrtáním jen odstraníte nejdráždivější položky, ale ani na těch se adepti na nové radní neshodnou. Jedněm vadí vysílání sportovního kanálu, jiným licenční show Peče celá země a StarDance. Můžete pochopitelně přestat vyrábět všechno, co je zajímavé, ale pak se nebude na aseptickou veřejnoprávní ušlechtilost nikdo dívat. Kdyby lidé chtěli hromadně trávit večery s baletem, byla by ČT art nejsledovanější stanicí v zemi. Jenže ona není. Kulturní kanál je bezpochyby veřejnou službou až za roh, jenže tak může fungovat díky tomu, že je zařazen v ekosystému pěti dalších programů pro masovější publikum.

Kritici České televize se mnohdy zasekli v 90. letech. Televizi hodnotí jen podle toho, co se nelíbilo ve vysílání jim, a ne podle celkového kontextu její služby. Postavení veřejnoprávní televize v současné české společnosti není automatické ani samozřejmé, nemusí vydržet dlouho. A když se budeme zabývat jen tím, kde by se dalo ořezat, doplatíme na to všichni. Odpůrci si zamnou ruce, jak se povedlo omezit jedno z nejdůležitějších médií. A ti ostatní zůstanou odkázáni na komerční nabídku, která dělá jenom to, co se jí hodí. Soukromá média konají podle toho, co chce jejich vlastník − ale to ani zdaleka nemusí znamenat, že jsou tyto zájmy stejné jako potřeby celé společnosti.

Česká televize pod vedením Petra Dvořáka určitě není nekritizovatelná. Jako vždycky ale závisí na tom, jak taková kritika vypadá a jestli nemá za úkol jen otrávit prostředí. Noví radní budou vyjadřovat především postoje současné vládní koalice. Na jejich odpovědnosti bude, jak se televize v následujících letech změní a zda se nebude při řešení potíží vylévat s vaničkou i dítě.

Nejdůležitějším aspektem současné volby radních je, že jsme se jako společnost neshodli na tom, co od ČT v digitální éře očekáváme. Stávající politici nerozumí hodnotám a jejich ukotvení. Rozumí jen měřítkům, která je možné převést na tabulky, jak to funguje ve výrobním závodu s klasickými odběratelskými vztahy. A tak se politici snaží nové radní motivovat spíš k tomu, aby zjistili, jaké honoráře má Bohdalka. Závist je teď při posuzování veřejné služby bohužel ten nejdůležitější parametr.

Vyšlo 9. března 2020 jako komentář v Hospodářských novinách