Přerostlé radioaktivní monstrum v Opletalově ulici

Svět byl minulý týden jen malý krůček od jaderné katastrofy. Tentokrát nebyl na vině Kim Čong-un a jeho sbor severokorejských důstojníků se zápisníky, ale Česká tisková kancelář.

V pátek 18. března 2016 v půl šesté odpoledne vydala důležitou zprávu: V Rusku explodovala jaderná elektrárna. Vzhledem k tomu, že má svět s hořícími ruskými reaktory poněkud nepříjemné zkušenosti, dostala se zpráva rychle na titulní strany českých portálů. O nějakou dobu později z nich zase stejně rychle začala mizet, když se ukázalo, že žádná jiná světová agentura o této senzační katastrofě nic neví.

Kachna ČTK o jaderné elektrárně
Kachna ČTK o jaderné elektrárně

Co se stalo ve skutečnosti? V Dagestánu vybuchla čerpací stanice a v důsledku požáru vypadl proud v části města Kizljar. Ruská státní agentura TASS, která o případu informovala a ze které pak zprávu převzala do svého servisu i ČTK, použila zkratku ze slov "avtomobíl'naja zaprávočnaja stáncija", v azbuce tedy АЗС.

A právě tady se nejspíš něco ztratilo v překladu, jak si na Twitteru tipl spolupracovník Aktuálně.cz Jiří Just. Při nepozorném čtení se dá zkratka pro benzinku snadno zaměnit za jinou: átomnaja elektrostáncija, АЭС. Z lokální nehody se rázem stala radioaktivní hrozba.

Stornování chybné zprávy trvalo české agentuře zhruba 40 minut. Rádio Jerevan tedy tentokrát vysílalo z Opletalovy ulice.

Novináře přitom mohlo zarazit, že o údajné jaderné elektrárně na Kavkazu není na internetu vůbec nic, neexistuje jakákoliv její fotka a nevyskytuje se ani na celosvětové mapě nukleárních provozů. Jak by také mohla, když v Dagestánu žádná jaderná elektrárna není a nikdy nebyla.

Na sociálních sítích, zejména Twitteru a Instagramu, se navíc objevily fotky a nahrávky z místa, z nichž by bylo jasné, že takhle jaderná elektrárna nevypadá, snad i naprostému laikovi. A primární zdroj, už zmiňovaný TASS, mezitím svou zprávu rozšířil o podrobnosti od hasičů a policie.

Vypuštění podobné kachny v pátek pozdě odpoledne může mít teoreticky velké důsledky. Především, zpravodajské agentury se v redakcích považují za důvěryhodný primární zdroj. Jejich servis je tak obsáhlý a pokrývá tolik oblastí, že není v lidských silách ověřit každou jednotlivou informaci, kterou vydají.

Pokud by ČTK pustila do světa zjevný nesmysl z české politické scény, je pravděpodobnost, že se dostane až ke čtenářům několika serverů, rapidně nižší, než když je to zpráva o energetickém provozu na Kavkaze, který do všeobecného rozhledu úplně nepatří.

Na ČTK spoléhají také v rozhlase a na Kavčích horách. Kodexy veřejnoprávních médií jsou vůči agenturnímu servisu o něco mírnější než k jiným zdrojům. V pátek proto převzal chybnou informaci i zpravodajský web Českého rozhlasu. Vzniká pak nebezpečný klam, že zpráva se potvrzuje tím, kolik renomovaných médií ji převezme ("píšou to všude", jenže pořád ze stejného zdroje).

Zároveň jen málo redakcí disponuje novináři, kteří dokážou hledat a ověřovat v ruskojazyčném prostředí, zvlášť těsně před začínajícím víkendem. Orientace na západní mediální domy v kombinaci s mizející schopností přečíst azbuku spíš vede k tomu, že se čeká na překlad do angličtiny od celosvětových agentur typu Reuters, AP nebo AFP.

Časová prodleva mezi vydáním bleskového základního souhrnu a jeho dalším ověřením nebo rozšířením se tím zvyšuje. Existují sice automatické překladače, jejichž kvalita postupem času stoupá, ale stejně se může stát, že jejich kreativita zmatky ještě posílí místo toho, aby překlad pomohl uvést věc na pravou míru.

Omyly jako ten s jadernou elektrárnou jsou nepříjemné, ale vyhnout se jim úplně nedá. Se ctí se z nich dá vyjít jen při rychlé nápravě a díky opatřením přijatým k tomu, aby se něco podobného příště neopakovalo.

Lidský faktor je nejslabší článek žurnalistiky i v době moderních technologií a celosvětového propojení informačních zdrojů. Seriózní média chybu uznají a opraví a jejich skóre je pořád znatelně otočeno ve prospěch důvěryhodných a relevantních informací. Smutnou zprávou facebookové doby však je, že nepodepsané internetové generátory nesmyslů mají výsledek přesně opačný, a přesto jim řada lidí věří víc. Čtou v nich totiž svou jadernou pravdu.