Případ Williamsová: Když pro samou korektnost není vidět na problém

Patří mezi nejlepší tenistky v historii. Ale kromě sportovního talentu proslula také tím, že umí být pořádně vzteklá. Řeč je o Sereně Williamsové, jejíž výbuchy emocí na kurtu jsou lákadlem pro televizní kamery a utrpením pro rozhodčí. Typické pro ni je, že vzteky tříská raketou.

Když to předvedla předloni během Wimbledonu, dostala za své chování pokutu 10 tisíc dolarů. Neplatila ji poprvé: při US Open v roce 2009 se sankce vyšplhala dokonce na více než 80 tisíc dolarů, protože na rozhodčího zařvala, že mu ten − jemně řečeno − zatracený míček narve do krku.

Při letošním finále US Open se zase nechala unést emocemi. Kromě pokuty 17 tisíc dolarů jí po třech varováních sudí vzal trestný fiftýn a nakonec i game. Mohou za to hrubé urážky rozhodčího a vztekání během zápasu s japonskou hráčkou Naomi Ósakovou, která nakonec zvítězila. Williamsová neunesla průběh hry, rozhodčího za jeho výhrady hlasitě urážela pod umpirem a před kamerami prohlašovala, že se vůči ní chová zlodějsky, neférově a sexisticky.

Australský karikaturista Mark Knight potom pro deník Herald Sun nakreslil vtip, kde Serena dupe po raketě jako rozmazlené děcko a rozhodčí se její soupeřky ptá, jestli by ji prostě nemohla nechat vyhrát. Vysloužil si za to mezinárodní kritiku. Jeho karikatura je prý rasistická a sexistická. Dokonce se "drží tradice vizuálního imperialismu", jak se pro CNN vyjádřila profesorka genderových studií z univerzity v St. Louis. Kritikům vadí, že kreslená Serena podle nich podporuje stereotypní představy o vzteklé černošce.

Redakce i vydavatel se karikaturisty zastávají slovy, že svět zešílel z politické korektnosti. Souhlasím s tím, že to, co se kolem jednoho vtipu strhlo, dostalo až absurdní obrátky. Australská kresba vystihuje Serenu celkem věrně − účesem, typicky svalnatým tělem i úborem. Přehání její vzhled i reakce, ale jak jinak chcete namalovat karikaturu, když je zveličování podstatou tohoto žánru?

Přirovnání ke vzteklému dítěti je výstižné: Williamsová má pěknou vyřídilku a umanutě chce, chce a chce, aby bylo po jejím. Nikdo ji nezesměšňuje za to, jaké je rasy, nebo proto, že je žena. Zesměšnění si zaslouží kvůli tomu, že svou dlouhou a úctyhodnou kariéru shazuje někdy úplně zbytečnými konflikty.

Kritici se chytili zejména toho, že tenistka má na kresbě obří pusu, masité rty a velký nos. Takhle se přece černoši kreslili před sto lety! Myslím ovšem, že autorovi kresby šlo spíš o to, aby působila dětinsky a rozeřvaně.

Chvílemi to vypadalo na soutěž, kdo vytáhne z archivu horší rasistickou kresbu černošky a vítězoslavně ukáže, že Knight je šovinistické čuně, protože takhle se přece dnes už nekreslí. Jedněm vadilo, že má rty výrazně růžové. Druhým, že je málo ženská. Třetí přišli s tím, že je podpásové malovat ženu jako hysterku.

Kupodivu méně už se upozorňovalo na to, že její soupeřka na stejném obrázku vypadá jako bílá blondýna, přitom je to haitsko-japonská hráčka. Může to být ale obecná alegorie tenisových zápasů s účastí Sereny Williamsové. Tenisovou legendu Martinu Navrátilovou kreslíři pro změnu malují s nápadně velkou hlavou a se zuby většími, než je její raketa.

Williamsová je vzteklá, ale její emoce vyprchávají stejně rychle, jako přicházejí. Vítězce na kurtu pogratulovala, objala ji a řekla, že je na ni hrdá. Na tiskovce pak už byla zase veselá. Karikatura se paradoxně v médiích řešila déle než samotný průběh a výsledek zápasu.

Možná by bojovníkům proti karikatuře prospělo totéž co Sereně: nádech, výdech a napočítat do deseti.

Vyráběním planetárního skandálu z každé ptákoviny způsobí jenom to, že je při skutečně vážných útocích na slabé a znevýhodněné už nikdo nebude poslouchat.

Debata o tom, jestli Mark Knight karikuje dostatečně korektně, totiž zcela zastínila oprávněné námitky Sereny Williamsové. Zatímco na ni čekal za výlevy vzteku tvrdý trest, mužům takové chování u stejného rozhodčího prochází − od Rafaela Nadala přes Nicka Kyrgiose po Novaka Djokoviče.

A to je mnohem neférovější než jedna australská karikatura.

Vyšlo jako komentář v Hospodářských novinách 17. září 2018.