Proč americká média mění pravopis

Světová média zavádějí nová pravidla, ve kterých apelují na své redaktory, aby používali citlivější jazyk.

Britská BBC navrhuje v e-mailovém podpisu doplnit poznámku, v jakém rodě si přeje být odesílatel oslovován, či zda rovnou preferuje genderově neutrální výrazy. Významné americké noviny, například deník USA Today nebo The Seattle Times, začaly psát černochy s velkým Č, zatímco u bělochů zůstává původní malé písmeno. Sociální síť Twitter ve vnitřních pokynech zařadila pojem “černá listina” na černou listinu. A z jiných novin musí odcházet editoři komentářových rubrik, jako v případě New York Times a Jamese Benneta, jenž podle svých kolegů neměl vydávat názor republikánského senátora, v němž navrhoval poslat na demonstranty vojáky.

Odezva je rozpačitá. Nemluvě o jazykových komplikacích: některé novinky se sice snadno zavádějí v angličtině, ale v jiných jazycích jim skoro nejde vyhovět. Anglický zpěvák Sam Smith, který nazpíval titulní píseň bondovky Spectre, loni oznámil, že se nevnímá ani jako muž, ani jako žena, spíše se cítí jako obojí najednou. “Myslím, že se prolínám někde mezi těmito dvěma kategoriemi,” prohlásil a požádal, aby se novináři při psaní o něm vyhnuli binárním rodovým zájmenům. Mají používat zájmeno “oni”.

Jak je vidět například na české Wikipedii, formulace “Smith se narodili v Londýně” potom působí spíš jako zmínka o celé kapele než o jednom muzikantovi. V češtině by ještě přicházel v úvahu střední rod, ale označovat Smithe jako “to” je možná ještě urážlivější než ho identifikovat jeho úředním pohlavím. “To” zní jako postava z hororu Stephena Kinga, přitom Sam Smith není zlý klaun, jenom se nedá poslouchat.

V anglosaském prostředí se vede debata, nakolik mají novináři vycházet vstříc společenským tlakům na citlivější popisování reality, aby někoho neurazili, nediskriminovali, nestigmatizovali a nevystavovali traumatizujícím zkušenostem. Tlak nepřichází shora, od úřadu nebo vlády. Redakce obvykle tvrdí, že jde o jejich vlastní rozhodnutí po debatě v týmu anebo na základě čtenářských a diváckých ohlasů. Prý je jich dost na to, aby šlo o relevantní krok, a ne o výstřelek motivovaný marginálními požadavky.

Třeba vysvětlení, proč psát Černoch, a ne černoch, má širší kontext. Podle zastánců zahrnuje nové označení veškeré obyvatele s africkými kořeny a je vlastně ohleduplnější než dosavadní Afroameričan. “Může se to zdát jako banální změna, ale pro mnoho lidí znamená jedno velké písmeno rozdíl mezi barvou kůže a kulturou,” vysvětlil editor New York Times Marc Lacey. Podpořila ho v tom jeho černošská kolegyně z grafického oddělení, pro niž jsou Černé třeba dívky jako ona, které sdílejí stejnou kulturu a rasový původ, “zatímco černé jsou pastelky”. Editor dodal, že z jazykového hlediska to bude stejné, jako když se píše o Asijcích nebo Hispáncích. Bílí však zůstanou s malým počátečním písmenem, protože s velkým je píšou šovinistické a rasistické skupiny a pojem “bílý” nevystihuje skupinu lidí se sdílenou kulturou a historií.

Zatímco pravopisné změny by se daly zařadit do kategorie “příklady táhnou”, horším jevem je ostrakizování názorů, které jsou zcela legální, ale rozcházejí se s progresivním pohledem na svět. Sto padesát spisovatelů, novinářů, publicistů a intelektuálů z levé i pravé části politického spektra proto zveřejnilo otevřený dopis. V něm varují před tím, aby cesta do pekel nebyla dlážděna dobrými úmysly, a před “rychlými a těžkými odplatami” za “domnělé prohřešky” a uspěchanými tresty místo uvážlivých reforem. Novináři by podle nich neměli přicházet o místo kvůli tomu, jaké komentáře vydali. “Neměli bychom neustále zužovat hranice toho, co je možné prohlásit, aniž by za to pak nenásledovala odveta,” apelují signatáři. “Musíme zachovat možnost nesouhlasu v dobré víře bez katastrofálních profesních důsledků,” dodávají.

Mají pravdu − přílišný tlak může nakonec přidat hlasy radikálům, kteří slibují, jak jednoduše zařídí starý dobrý normální svět. A ti už se nějakou diskusí zdržovat nebudou.

Vyšlo 13. 7. 2020 jako komentář v Hospodářských novinách