[dropcap]N[/dropcap]ikdy jsem úplně nepochopil podstatu Dne otců. Koneckonců, národní svátek z něj udělal Richard Nixon, takže možná ani není legální. Ale moje hlavní výhrada je, že si nejsem jistý, jestli si ho my otcové vůbec zasloužíme. Jsem přesvědčený – a teď riskuji, že mě zatkne genderová policie –, že otcové obecně nezvládají výchovu dětí tak dobře jako matky.
Dave Barry
Americký spisovatel Dave Barry se proslavil svými pravidelnými fejetony v americkém deníku Miami Herald. Čas od času tyto sloupky vyjdou uspořádané v knihách, z nichž některé mohli díky nakladatelství Talpress číst i čeští fanoušci. Ale ne všechno, co Dave Barry napsal, se dočkalo českého překladu. Proto jsme se v roce 2006 s Arthurem Dentem (Martin Malý) a Pixym (Petr Staníček) rozhodli vybrané sloupky překládat na vlastní pěst. Tady najdete všechny, které jsem od té doby přeložil já.
Dave Barry: Co mě Padesát odstínů šedi naučilo o manželství
Promluvte si naprosto upřímně a bez jakýchkoliv zábran se svou drahou polovičkou o sexu – pokud tedy jste mimořádně přitažlivý miliardář, který se přemisťuje, aniž by ho někdo zahlédl.
PokračováníDave Barry: Co mě Padesát odstínů šedi naučilo o manželství
Dave Barry vyšel po delší době v češtině
Nakladatelství Talpress po několikaleté odmlce vydalo v češtině další knihu amerického fejetonisty Dava Barryho (a to jsem si nevymyslel).
Dave Barry: Tak tohle byl ten rok 2009
Byl to rok plný Naděje – nejdřív ve smyslu “Mám naději!”, a pak ve smyslu “Mám naději, že tenhle rok brzo skončí!”
Byl to také rok Změny, zejména ve Washingtonu, kde unavení a staří tahouni z dávných dob konečně předali otěže moci skupině čerstvých, mladých, idealistických břídilů s novými nápady, třeba předsedkyni Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové, která tam sedí od roku 2007. Konečně se Washington přestal chovat podle pravidla “pokračujeme, jak jsme zvyklí”, konečně skončil s pokusy vyřešit každý problém vyhozením miliard dolarů z kapes daňových poplatníků, a místo toho začal s pokusy vyřešit každý problém vyhozením bilionů dolarů z kapes daňových poplatníků.
Dave Barry: Proč s tím chlapi nepomůžou
Rád si o sobě myslím, že jsem skromný. (Taky si o sobě myslím, že nahý jsem k nerozeznání od Brada Pitta, ale to sem teď nepatří.)
Dave Barry: Příliš moderní umění
Nadešel čas, abychom se zase podívali na zoubek britskému umění, které, aspoň pokud je mi známo, existuje hlavně kvůli tomu, abych měl o čem psát.
Jak vědí pravidelní čtenáři mých sloupků, britské umělecké instituce vydávají obrovské sumy peněz za umělecká díla, která se dají přinejlepším popsat jako extrémně inovativní (a když píšu „inovativní“, myslím tím „stupidní“). Připomeňme si jenom dva příklady: umělec jménem Martin Creed vyhrál prestižní Turnerovu cenu, a k tomu asi 30 tisíc dolarů, za dílo s názvem „Zase zhas světla jas“, které představovala prázdná místnost, ve které se rozsvěcelo a zase zhasínalo světlo.
Dave Barry: Chlap, hod a pes
A ruff and ready playmate
(Originál vyšel 19. prosince 2004)
Zkouším přesvědčit manželku, že potřebujeme psa. Se psy jsem vyrůstal a s jejich chováním jsem smířený.
Dave Barry: Balíme dárky levou zadní
Nastaly ty dny v roce, během nichž si připomínáme úplně první Vánoce, kdy tři mudrcové – Kašpar, Baltazar a Bylinkář – šli navštívit novorozeného Ježíše a, jak praví evangelium sv. Matouše, „obětovali Jemu dary: zlato, kadidlo a myrhu“.
Dave Barry: Nečtěte to, jestli spíte
Do not read while sleeping
(Originál vyšel 30. června 2002 v Miami Herald)
Tématem dnešního sloupku je nedávný článek deníku Washington Post, podle kterého výrobce elektrických spotřebičů, počítačů, aut atd. zajímá, proč Američani nečtou návody k použití.
Dave Barry: Blbé, blbější, trestné
So dumb it’s criminal
(Originál vyšel 15. července 2001 v Miami Herald)
Naše školství upadá. Můžeme doslova citovat závěry Prezidentského Výboru Pro Kvalitu Výuky, které tento ctihodný distingovaný orgán zveřejnil ve své 858-stránkové zprávě: ze škol podle něj vycházejí studenti, kteří jsou „úplně blbí“.