Strach, nejistota, pochyby

Žijeme ve strašném světě, kde se na každém kroku vraždí, okrádá a podvádí, zatímco se desítky postižených dětí nedočkají pomoci, ekonomika se hroutí a premiér nedorazil na tancovačku do Čimelic.

Pokud tomu věříte, vypněte televizi a jděte na procházku, abyste přestali žít virtuální realitu.

To, co jsem popsal, má svůj zavedený termín i zkratku. Vytváření atmosféry zla a strachu se označuje jako FUD - z anglického fear, uncertainty, doubt. Česky: strach, nejistota a pochyby. Původně to byla zákeřná reklamní strategie, kterou uvedl do života ostrý konkurenční boj na americkém trhu. Pokud firmě vyrostl příliš silný soupeř, jehož výrobky byly srovnatelné, případně horší, ale u zákazníků byl prostě oblíbenější, sáhla firma k praktikám, které by Rychlé šípy pohoršeně označily za nečestné a nesportovní. Vypustila fámu. Drb. Pomluvu. Říkejte tomu, jak chcete, ale důsledek je pokaždé stejný. Drby a pomluvy se totiž šíří mnohem rychleji než pravdivé a pochvalné zmínky.

Má konkurence lepší limonádu? A to víte,že trubky čistí louhem, takže kdo ví, co pijete? A ten chleba má sice krásně křupavou kůrku, ale těch myších bobků, co byste našli v pekárně, kde ho pečou! Lidstvo chce být strašeno a miluje městské legendy. Fáma se rozšíří, prodeje klesnou, druhá firma vydělá. Přinejmenším do doby, než někdo pomluví ji.

Postupem času se ze strachu, nejistoty a pochyb stala denní praxe sdělovacích prostředků. Jak na vás dopadnou změny zákonů? Ožebračí vás! Ztratilo se malé dítě? Může se ztratit i vám, nejpozději zítra! Objevili zkažené maso v jednom supermarketu z několika tisíc? Natočíme reportáž, po které z vás ještě rádi budou vegetariáni!

Do extrému dotahuje tuto praxi zpravodajství televize Nova pod novým vedením. Televizní noviny v posledních týdnech překonávají snad i své krvavé období z poloviny devadesátých let. Bulvár je legitimní odvětví žurnalistiky a komerční televize se řídí sledovaností, ale způsob, jakým Nova přitvrdila charakter své hlavní zpravodajské relace, posunul měřítka za hranice dosavadní představivosti. Místo zpráv vysílá ždímačku na city, místo reportáží sérii videoklipů se zpomalenými záběry a hudbou, sporadické podstatné zprávy se smrskly na přehled skandálů, zbytek tvoří soudničky, černá kronika a celebrity.

Když si pustíte zprávy na Nově, dýchne na vás atmosféra, ze které by si jeden uvázal smyčku. Pokud je situace málo dramatická, neváhá Nova víc než dřív použít inscenované záběry, které si pletou realitu s Hollywoodem. I banální věci se v jejím podání stávají přehlídkou těch nejbarvitějších synonym a přirovnání, které čeština zná. Proloží to dramatizujícími výroky jako „událost, kterou nikdo z místních nepamatuje", výpověďmi nezletilých svědků a brnkáním na závistivou strunu - a hlavní zprávy jsou hotové.

Nova tak zvolna rezignuje na řemeslné zásady. Nedávno byla přistižena při odvysílání zcela smyšlené zprávy o patnáctileté dívce, kterou prý napadli Romové a rozřezali jí oblečení. Reportér Novy se nenamáhal s nějakým ověřováním z více zdrojů, nepokusil se udělat to hlavní, co by novinář měl: totiž klást zpochybňující otázky. Místo toho vzal výpověď dívky tak, jak ji odvyprávěla, na kameru zašermoval pořezaným oblečením a reportáž byla hotová. Už druhý den se ukázalo, že dívka si napadení kompletně vymyslela, a Nova musela odvysílat opravu.

Ale kolik lidí ji ve srovnání s originální reportáží vidělo? A kolik diváků si řeklo, že holka si to sice vymyslela, ale na každém šprochu...?

A takhle vznikají strach, nejistota a pochyby. Centrální výrobnu najdete na pražském Barrandově. Musí to tam být hrozné. Tolik katastrof na jednom místě!

Vyšlo v Týdeníku Rozhlas 29. května 2012