V posledních týdnech jsem četl několik příspěvků na téma čtenářských diskusí. Kolem téhle problematiky bylo (a stále je) živo, protože se několik zavedených serverů rozhodlo stanovit nová pravidla pro čtenářské komentáře. Pozice příznivců i odpůrců takového kroku jsou dlouhodobě stejné. Jedni volají, že takovou žumpu už na svých stránkách mít nechtějí, druzí se ohánějí výroky o cenzuře. Pravdu mají ti první.
Byl to rok plný Naděje – nejdřív ve smyslu “Mám naději!”, a pak ve smyslu “Mám naději, že tenhle rok brzo skončí!”
Byl to také rok Změny, zejména ve Washingtonu, kde unavení a staří tahouni z dávných dob konečně předali otěže moci skupině čerstvých, mladých, idealistických břídilů s novými nápady, třeba předsedkyni Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové, která tam sedí od roku 2007. Konečně se Washington přestal chovat podle pravidla “pokračujeme, jak jsme zvyklí”, konečně skončil s pokusy vyřešit každý problém vyhozením miliard dolarů z kapes daňových poplatníků, a místo toho začal s pokusy vyřešit každý problém vyhozením bilionů dolarů z kapes daňových poplatníků.
Začátkem prosince 2009 uspořádala americká Federální obchodní komise seminář, jehož hlavním tématem bylo, zda a jak žurnalistika přežije v digitální době. Na dvoudenní akci ve Washingtonu se potkali zástupci „starých“ médií, zejména vydavatelé novin, se zástupci internetových serverů.
Organizátoři pozvali také mediálního magnáta Ruperta Murdocha, který prostřednictvím společnosti News Corp. ovládá řadu televizních stanic a dalších sdělovacích prostředků po celém světě (namátkou stanici Sky a bulvární deník The Sun, ale také server MySpace).
Murdoch v srpnu rozvířil debatu o zpoplatnění obsahu internetových serverů, když oznámil, že jeho impérium v krátké době začne s vybíráním peněz od svých čtenářů.
Takové téma nemohlo při semináři Federální obchodní komise zůstat stranou. Murdoch část svého vystoupení využil také pro představení širších názorů na budoucnost žurnalistiky. Český překlad jeho příspěvku si můžete přečíst i vy, na stránkách FTC je také videozáznam celého semináře včetně prezentací.
Začali jsme se bát - my všichni v novinovém...
Rád si o sobě myslím, že jsem skromný. (Taky si o sobě myslím, že nahý jsem k nerozeznání od Brada Pitta, ale to sem teď nepatří.)
Sdružení pro rozhlasovou tvorbu uspořádalo 27. dubna 2009...
Nadešel čas, abychom se zase podívali na zoubek britskému umění, které, aspoň pokud je mi známo, existuje hlavně kvůli tomu, abych měl o čem psát.
Jak vědí pravidelní čtenáři mých sloupků, britské umělecké instituce vydávají obrovské sumy peněz za umělecká díla, která se dají přinejlepším popsat jako extrémně inovativní (a když píšu „inovativní“, myslím tím „stupidní“). Připomeňme si jenom dva příklady: umělec jménem Martin Creed vyhrál prestižní Turnerovu cenu, a k tomu asi 30 tisíc dolarů, za dílo s názvem „Zase zhas světla jas“, které představovala prázdná místnost, ve které se rozsvěcelo a zase zhasínalo světlo.
A ruff and ready playmate (Originál vyšel 19. prosince 2004)
Zkouším přesvědčit manželku, že potřebujeme psa. Se psy jsem vyrůstal a s jejich chováním jsem smířený.