Volby do Rady ČT: Senátoři to mysleli dobře, dopadlo to jako vždycky

Minulý týden vybrali poslanci své favority na volná místa v Radě ČT. Do finále se dostalo i několik lidí spojených s Václavem Klausem mladším, jehož spolek třeba podepsal kandidaturu moderátora Luboše Xavera Veselého. Příčina není vždycky jen v tom, že by chtěl někdo dávat televizi za vyučenou, ačkoliv ve sněmovně nelze přehlédnout nespokojenost s hospodařením Kavčích hor. Bohužel jde také o to, jak se chovají někteří její političtí ochránci.

Tentokrát se aktivity chopili členové senátní mediální komise. A dalo by se říci, že měli ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy. Senátorům se nelíbilo, že do Rady ČT kandiduje ekonomka Hana Lipovská, kterou zaštítila Česká biskupská konference. Vadily její starší výroky v Parlamentních listech, ze kterých vyplynulo, že koncept veřejnoprávních médií moc nechápe. Letošní kandidáti senátory dráždili tak moc, že na zasedání své mediální komise začali rozebírat, jestli mají vůbec některé organizace právo někoho navrhovat. Uvažovali také, zda by se nedala zpochybnit usnesení sněmovny.

Popravdě řečeno, za normálních okolností by asi názory senátní mediální komise nikoho nezajímaly. V parlamentu má nulový význam. Historicky vznikla, aby se v ní probíraly mediální zákony, které přijdou ze sněmovny nebo je navrhnou senátoři. Ale v tomhle směru se už dlouho nic neděje, komise se tedy snaží dát svojí existenci smysl náhradními aktivitami. Její členové cestují po světě, navštěvují česká média, pořádají semináře − a tím to končí. Nepřísluší jim ani projednávat výroční zprávy, ani volit radní.

Takže o volbě radních alespoň mluví. Senátor David Smoljak (za STAN) tím navázal na své předchozí aktivity ve spolku Svobodu médiím!, které jsou sice ušlechtilé a upřímně míněné, ovšem v současné politické atmosféře nemají moc šancí na úspěch. Pokud bychom žili v Bavorsku a měli tamní společnost, bezesporu by k nám šel přenést i bavorský systém volby mediálních rad s přímou volbou radních vybranými organizacemi. A v některém alternativním vesmíru bude nejspíš sněmovna ochotná připustit k projednání novelu zákona, která ji připraví o kus pravomocí.

Reakce na Hanu Lipovskou, konzervativní katoličku donedávna spolupracující s Institutem Václava Klause, potom naplno ukázaly, že senátoři sice rádi kritizují politické protivníky, ale podobné problémy ve svém táboře ignorují.

Davidu Smoljakovi nepřišlo nic zvláštního na tom, že se jako aktivní politik klidně podepsal pod kandidaturu básníka Heřmana Chromého. Prý ho nominoval spolek, ne on, předseda spolku. Tak dlouho se kritizuje, že současné mediální rady jsou jen skryté politické nástroje, až to kritici začnou dělat také. Jim ovšem Heřman Chromý neprošel.

Výzva senátorů, že nominace Lipovské měla být kvůli jejím názorům stažena, je paradoxně stejně nebezpečná jako zpochybňování médií veřejné služby, jenom z druhé strany. Na veřejnoprávní média už dříve dohlíželi lidé s místy dost konzervativním, až bigotním pohledem na svět. Nelze se tomu vyhnout, jsou součástí společnosti, a pokud zákon vyžaduje pestrost, občas tam zkrátka usedat budou.

A co se přístupu k médiím veřejné služby týče, předsedkyní Rady ČRo byla dva roky kandidátka Syndikátu novinářů, jež prohlašovala, že v radě zastupuje poplatníky, kteří rozhlas neposlouchají.

Největší ostudu si však senátoři utrhli při veřejném slyšení, kde byli v pozici stejných hostů jako třeba přihlížející veřejnost. David Smoljak a Marek Hilšer se chtěli pustit do Hany Lipovské, dotaz však stihl položit jen první z nich. Poté vypršel časový limit slyšení, stejný jako u všech ostatních kandidátů. Hilšer však zkoušel klást otázky i pak, navzdory férovým pravidlům. A když mu to poslanci vytkli, urazil se, že mu znemožňují se ptát.

Kandidátka v té chvíli působila věcněji a klidněji. Emoce dělají jakékoliv debatě medvědí službu. A v tomto případě navíc sešikovaly příznivce Lipovské, která do finálového soupisu při hlasování hladce prošla.

Nejlepší úmysly někdy dosáhnou přesného opaku.

Vyšlo 10. února 2020 jako komentář v Hospodářských novinách.