Výprodej emocí Gábiny Koukalové. Má propagace knihy své hranice?

[dropcap]T[/dropcap]ěžko jste se mohli v uplynulých dnech vyhnout propagaci nové knihy biatlonistky Gábiny Koukalové. PR agentura odvedla dobrou práci. I když vás její bolístky, intimnosti ani praní špinavého týmového prádla nezajímaly, stejně byly jako mor − úplně všude a na místech, kde byste něco podobného nečekali. Kde se biatlonistka nevyjadřovala sama, tam zaskočil manžel nebo se alespoň rozsáhle citovaly úryvky z knihy.

Gabriela Koukalová se svou knihou. Foto 2media
Gabriela Koukalová se svou knihou. Foto 2media

Soudě podle ohlasů na sociálních sítích bude z novinky bestseller. Ale spousta lidí si zároveň u výstupů manželů Koukalových říkala, jestli mají něco podobného zapotřebí. Pravděpodobně mají, dostali se do fáze, kdy sportovní výkony nahrazují obratným prodejem svých jmen. Stejně jako před dvěma lety, kdy vydal knížku o sobě, je i v případě Gabriely vydavatelem její manžel Petr. Nové medaile asi nebudou, je tedy potřeba dát životu jiný směr.

Otevřená zpověď je obvyklou součástí mediální prezentace celebrit. Dojde na ni v nějaké formě dříve nebo později, většinou po vydání CD a před nafocením nahých fotek. U těch, co to neuřídí, pak následují už jen titulky o zhroucení a léčbě. Sebeprezentace manželů Koukalových tak daleko doufám nezajde, jakkoliv mě její směr zaskočil. Sportovci, kteří skončili s aktivním závoděním, se totiž většinou realizují trénováním juniorských nadějí nebo ve službách televizních stanic jako komentátoři.

Koukalovi ale dávají přednost lifestylu, spojují své tváře se spotřebním zbožím a svůj život s developery bytových projektů. Je to jejich věc, ale také je to balancování na hraně, protože výprodej osobních starostí a někdejších profesních sporů nikdy nepůsobí profesionálně. A přijde mi to v rozporu s imagí, kterou si dlouhodobě budovali.

Jedna věc je totiž upozornit na vážný problém, jako je bulimie při sportovním drilu, ale druhá věc je, jak to uděláte. Koukalová si ve svých vyjádřeních odporuje. "Zdravotní problémy i psychické stavy, se kterými jsem se potýkala, mohou mít velmi vážné následky, když se nezačnou řešit včas. Promluvit o tom do médií pro mě nebyla cesta, většinou se tam vše překroutí a vyzní to nakonec úplně jinak, než by mělo," tvrdí v propagačních materiálech ke knize. Vysvětluje, že psaní pro ni bylo v podstatě terapií.

Jenže propagace její biografie je de facto postavená jen na bulvárních zajímavostech, které ji zviditelňují. Když do ní zařadíte bulvární pasáže, těžko se divit, že právě ty budou mít v médiích největší ohlas. Vždyť vydavatelská anotace přímo pracuje s tím, že v knize jsou "desítky probrečených nocí, spory s rodiči a trenéry, ne vždy ideální atmosféra v týmu nebo těžká nemoc". Je pokrytecké ždímat emoce a vzápětí si stěžovat na bulvární novináře, že se drží negativních věcí.

Energická sportovkyně se v rozhovorech z posledních dnů proměnila v nejistou holku. Třeba na Radiožurnálu se ještě ze začátku držela bezpečných vět o tom, jak už má tisíce ohlasů a zahlcenou schránku od dívek, které se v jejích zkušenostech našly. Ale když ji moderátorka Lucie Výborná konfrontovala s tím, co tvrdí a jak v biografii komentuje ostatní, už to byla jiná Koukalová.

Rozpačitý je i dojem z rozhovoru s Martinem Veselovským pro DVTV. Nejenom mně se u něj vybavila pozdní fáze Ivety Bartošové a jejích "otevřených rozhovorů". Koukalová vysvětluje, že ji biatlonistka Veronika Vítková asi nemá ráda od dětství, protože po ní na zahradě hodila jablko, a dodává, že ji nenapadlo, že by někdo podobné pasáže mohl brát jako praní špinavého prádla. Celé to působí divně.

Koukal medializaci knihy podporuje dalšími rozhovory. Manželé se v podstatě shodují, že biatlon je pro Gábinu uzavřená kapitola. Teď se věnuje spíš malování a zpívání s kapelou, čímž se vracíme k už zmíněnému typickému mediálnímu koloběhu celebrity. Až křivka zájmu o životní příběh poklesne, dočkáme se charitativní písničky, nebo obrazu? A čím bude podpořena jejich medializace? Kolik toho ještě oba budou ochotni říct a o kom?

O prodejním úspěchu knihy se nedá pochybovat. Naopak o tom, jestli je potřeba některé vztahy a trápení řešit právě takhle, ano. Terapie bývá lepší mezi čtyřma očima.

[otw_shortcode_info_box border_type="bordered" border_color_class="otw-black-border" border_style="bordered" rounded_corners="rounded-3"]Komentář vyšel 23. dubna 2018 v Hospodářských novinách v pravidelné rubrice McMedia.[/otw_shortcode_info_box]