Bezpečný internet? Dejte pozor na děti i seniory
Vědět kam kliknout je na internetu čím dál jednodušší. Vědět proč, to už je těžší.
Uvedený bonmot pochází od jednoho z účastníků konference Safer Internet Forum, která se konala v polovině října 2012 v Bruselu. Ačkoliv se při debatách hodně mluvilo o ochraně dětí před nežádoucím obsahem nebo podezřelým chováním, několikrát padlo upozornění, že neméně ohroženou skupinou jsou příliš důvěřiví důchodci. Moderní technologie přestávají být pro seniory nepřátelským územím a počet uživatelů v důchodovém věku stále stoupá. Penzisté se sice seznámí se základy práce s počítačem, ale málokdy jim někdo vysvětlí, do jakých nebezpečných situací se na internetu mohou dostat.
Jedna ze švédských účastnic tak při workshopu o podceňovaných rizicích popsala případ důchodkyně, které vnoučata zřídila profil na Facebooku, aby s ní mohla být v kontaktu. S babičkou si její příbuzní dopisovali, ale už jí nevysvětlili podstatu přidávání „přátel“ na této sociální síti. Důvěřivá žena potvrdila přátelství s různými lidmi, které nikdy v životě neviděla, a poté, co se s nimi „spřátelila“, začala naslouchat jejich „těžkým životním příběhům“. Byli to však podvodníci, kteří švédské důchodkyni tvrdili, že už nemají ani na jídlo pro děti a na nájem. Žena se rozhodla jim přispět a postupně jim poslala dva miliony švédských korun (šest milionů v naší měně), prakticky celé své úspory. Jakmile to udělala, podvodníci své profily zrušili a ona přišla o jakýkoliv kontakt s nimi.
U dětí finanční podvody nejsou tak závažným rizikem, protože k penězům a kreditním kartám nemají volný přístup. I malé děti se ale musí vyrovnávat s kriminalitou digitální doby, do které patří krádeže identity, zneužití citlivých osobních údajů a především kyberšikana.
Typickým odstrašujícím případem kyberšikany je kauza patnáctileté Kanaďanky Amandy Toddové, která 10. října 2012 spáchala sebevraždu po dlouhodobých výhrůžkách a vydírání na Facebooku, spojených s následnou šikanou přímo ve škole. Předtím zveřejnila na YouTube video, ve kterém popisuje, co všechno v posledních měsících zažila. Nepomohlo ani to, že se její rodina opakovaně přestěhovala, pronásledovatelé si Amandu našli na každé škole, kterou začala navštěvovat. Rafinovanou šikanu nemohli ovlivnit ani učitelé. Na začátku byla přitom hloupá chyba: Amanda se nechala od neznámého muže přesvědčit, aby mu při chatování ukázala na webkameře prsa. Fotky si uložil a pak je rozeslal mezi její spolužáky.
Diskuse na konferenci Safer Internet Forum se tak netýkaly jen tradičních otázek, jako je snadná přístupnost pornografie na webu, ale rovněž nevhodného chování mezi samotnými dětmi a teenagery. I předškoláci totiž chápou technologické principy, ale už s nimi nikdo nemluví o tom, co je vhodné a co by naopak nikdy neměli dělat.
Teenageři dlouhodobě podceňují například digitální stopu, kterou na sociálních sítích a internetových stránkách zanechávají. V podstatě si neuvědomují, že co je jednou na internetu, to se obtížně maže. Opilé fotky z večírků, nahotu nebo nevhodné komentáře pak objevují potenciální zaměstnavatelé, když se u nich mladí lidé ucházejí o svou první práci. Výstižně to shrnul španělský účastník Marcelino Madrigal: „Nemůžete své děti uchránit před všemi nástrahami internetu, ale můžete jim vysvětlit, jak se mohou chránit samy.“
Kde začít s výchovou? Odborníci upozorňují, že by rodiče neměli mávnout rukou nad technologiemi, které používají jejich děti, jen proto, že zcela nerozumí podstatě jejich fungování. Nikdy není pozdě zjistit, co všechno umí nový chytrý mobil vybavený fotoaparátem a přístupem na internet. Vývoj moderních technologií je velmi rychlý a rodičům i učitelům ve školách často činí potíže podchytit všechny fenomény, kterým děti aktuálně propadly.
Jak podotýká česká europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD/PSE), která se věnuje ochraně spotřebitelů, odpovědnost je hlavně na rodičích. „Primární odpovědnost za své děti by měli nést rodiče, kteří ale často mívají potíže přizpůsobit se rychle měnícímu se digitálnímu prostředí, novým technologiím a obsahům, které se k dětem dostávají. Často k tomu ani nemají chuť a virtuální dění je nezajímá. A tady musí nastoupit další vrstvy ochrany. Zejména školy by měly podporovat mediální gramotnost, aby si děti uvědomovaly nejen výhody, ale i nebezpečí, které jim digitální prostředí přináší,“ připomíná Sehnalová.
Významnou roli ve vnímání rizik internetového prostředí mají sdělovací prostředky. Média veřejné služby v celé Evropě se zpravidla snaží nabídnout rodičům bezpečné webové stránky, na kterých děti nepřijdou do kontaktu s nežádoucím obsahem. „Základní vodítka ohledně kvality obsahů nejen pro děti by v mediálním prostředí měla z velké části poskytovat veřejnoprávní média,“ míní europoslankyně Sehnalová, která působí v kulturním výboru Evropského parlamentu. Poslankyni vadí reklama cílená na děti: „Zaměřit bychom se měli hlavně na reklamy, které pracují se stereotypy a podporují nezdravé životní návyky. Obecně si ale myslím, že by reklama v dětských pořadech a pro děti měla být co nejméně.“
Pro děti jsou nové technologie naprostá samozřejmost. Britský regulační úřad OFCOM například provedl průzkum, z něhož vyplynulo, že přístup k nějakému zařízení s internetovým připojením má neuvěřitelných 85 % pětiletých dětí. Na druhou stranu, 65 % Britů mladších třinácti let netuší, jak si uvařit čaj. 42 % školáků skvěle ovládá iPhone, ale 71 % jich neví, jak vypadá vrabec. V České republice má víc než polovina prvňáčků svůj vlastní mobilní telefon a teenageři v průzkumech o volném čase uvádějí, že ho tráví on-line komunikací (v roce 2009 takto odpovědělo 62 % teenagerů, od té doby nejspíš číslo ještě narostlo).
Na rozumném využívání moderních technologií není nic špatného, ostatně i Český rozhlas nedávno rozšířil svou on-line nabídku pro děti (na adrese www.radiojunior.cz běží dokonce nonstop pohádkové rádio) a poskytuje k volnému stažení doporučenou školní literaturu ve formátu MP3 (www.rozhlas.cz/ctenarskydenik). Dětem i jejich rodičům zase mohou se správným používáním internetu pomoci naučné projekty a filmy jako například „Seznam se bezpečně“, což je iniciativa největšího českého vyhledávače Seznam.cz.
10 zásad bezpečného chování na webu
Následující pravidla doporučují organizace, které se zabývají chováním dětí na internetu. Je to jakési desatero moderního rodiče, jenž nechce dětem upírat moderní technologie, ale zároveň by je měl rád pod dohledem:
- Stanovte dětem hranice. Nikdy není pozdě říct vašim potomkům, jak dlouho smějí být na počítači a co si na něm mohou pouštět.
- Použijte nástroje rodičovské kontroly. Vytvořte dětem na počítači jejich vlastní uživatelský účet a v něm aktivujte všechna nastavení rodičovské kontroly, a to jak přímo v operačním systému, tak na webech typu YouTube, které podporují „bezpečný režim“. Ten automaticky odfiltruje například porno nebo násilná videa.
- Promluvte si o osobních údajích. Řekněte dětem, co o sobě na internetu mohou a nemohou říkat. Neměly by se příliš šířit o tom, do jaké školy chodí, kde bydlí, kdy je někdo doma a podobně.
- Pozor na starší sourozence. Dohodněte si jasná pravidla v celé rodině včetně prarodičů, jinak se může snadno stát, že se malé dítě dostane k nežádoucímu obsahu přes staršího sourozence.
- Sami se seznamte s novými technologiemi. Nevymlouvejte se na to, že moderním technologiím nerozumíte. Seznamte se s nimi alespoň natolik, abyste věděli, co vaše děti používají a k čemu. Detailní fungování znát nemusíte.
- Určete finanční limity. Čím dál mladší děti jsou schopny utratit čím dál větší peníze za datové připojení, aplikace pro mobily a SMS zprávy. Pokud mají tarif, nastavte na něm limit útraty.
- Nepoužívejte moderní technologie jako chůvu. Čím víc času stráví dítě od útlého věku hraním her, on-line komunikací nebo na Facebooku, tím horší bude přimět ho i k jiným aktivitám.
- Vysvětlujte rizika. Soukromé fotografie se mohou snadno dostat do nesprávných rukou. Řekněte dětem, aby nedělaly na internetu nic, co by neprovedly nebo neřekly i ve skutečnosti.
- Budujte důvěru. Nestopujte každou aktivitu, kterou vaši potomci vyvíjejí, a nečtěte jim soukromé zprávy. Řekněte jim, aby se na vás obrátili, pokud s nimi bude mluvit někdo neznámý, nebo kdyby jim dokonce vyhrožoval.
- Respektujte věkové hranice. Rozhodněte se, od kolika let by vaše dítě mělo mít svůj vlastní e-mail a komu ho bude dávat. Podívejte se také na věková omezení populárních služeb a podle nich si promluvte s potomkem, kdy si na nich bude smět založit svůj účet.
V Evropě je na popularizaci zásad i rizik spojených s on-line světem zaměřen každoroční Den bezpečného internetu. Připadá na 5. února.